"Neříkej nic nahlas, ďábel to slyší"

Když jsem poprvé přijela do Veliky a rozhlédla jsem se po pláži, netušila jsem, že stojím na nejdelší pláži Řecka. Podívala jsem se do dálky, kde moře kopírovalo zeměkouli. Dívala jsem se na mírný oblouk spojený  s nebem.

Tehdy jsem si ještě neuvědomila, jakou nádheru to vidím. Do Veliky nevedla žádná cesta, na pláži jsem se ocitla tak, že jsem přijela z vesnice Melivoia na mule s mojí sestřenicí. Nechci nostalgicky vzpomínat na to, jak jsem začínala budovat Veliku, ale chci vám přiblížit ten skutečný ráj na zemi a moje rituály, které se zdokonalovaly několika vjemy.

Dlouho jsem přemýšlela, jak pomoci těm nemocným dětem. Nekonečné hodiny jsem seděla na pláži, dívala jsem se do dáli na ten oblouk,  až tehdy jsem začínala vnímat, že moře je spojené s nebem. Na té pláži jsem přišla na všechny svoje projekty, které jsem uvedla do života. Na pláži jsem mohla vnímat nádherný mořský život, který je tak bohatý. Na pláži jsem seděla i v noci a dívala jsem se na černé moře a v dálce bylo vidět rybáře, kteří v noci loví chobotnice. A můj syn mi namaloval obraz, který o mých rituálech ví. Dostala jsem ho k vánocům.

Sem za mnou chodili mojí zaměstnanci, když se stal nějaký průšvih, z pláže jsem utíkala, abych zachránila cokoliv, co se mělo zachránit. Na pláži vyrůstal můj blonďatý synek, který se v sedmi měsících doplazil do moře, ale vyplaval a já ho líbala, protože to byl a je jediný můj poklad. Na pláži seděla i moje maminka, která neuměla plavat, tak jako ostatně žádný Řek v jejím věku. Kochala se pohledem na nás a já byla šťastná.

Na pláži jsem získala nové řecké kamarádky, které mi držely palce, abych svoje podnikání vydržela, protože Velika začala vzkvétat a já velmi často poslouchala, že bůh je velký, že to všechno vidí a že mě určitě má rád. Moje maminka chodila vesele do svého kostela, který jsem finančně dotovala, aby to maminka měla blízko. Kostel stojí kousek od mého domu. A za mnou začal chodit významný a velmi inteligentní páter, který byl mnoho let mnichem na Athosu. V ruce držel bibli a chtěl mi ji dát. Byl moudrý, tak ji vždy odnesl. To trvalo mnoho let, nežli mi ji podal. 

„Pátere, moje dcera nelíbá ruce, ona nevěří v boha, to je hrozné,“ říkávala moje maminka a líbala páterovi ruku za mě, myslím si, že za celou naší rodinu, možná za všechny nevěřící lidi.

„To nevadí, ona nemusí,“ řekl páter a mírně se uklonil, vzal moji ruku a políbil mi ji.

Sedávala jsem s páterem nekonečné hodiny, abych porozuměla tomu, čemu se říká víra. Uvnitř jsem byla s vírou ztotožněna, měla jsem respekt z toho, že existuje něco, co je více, nežli my. Vlastně jsem byla asi věřící, jenom jsem se neuměla modlit a křižovat a neznala jsem bibli. Páter se vždy smál nahlas a stále mi opakoval, že to opravdu nevadí, že se modlit nemusím, bibli číst také nemusím, že bůh prostě je a že ďábel existuje, tak mi poradil, abych některé věci neříkala nahlas.

„Neříkej svoje přání nahlas, ďábel naslouchá a má lidskou podobu,“ řekl moudře páter a já mu to věřila a stále věřím, jenom už mu asi neřeknu, že je to pravda největší.

V loňském létě jsem jela za páterem do kostela Sv. Antonína v Agie, abych ho pozdravila. Tam byl pokřtěn i můj syn. Mluvil zmateně a díval se na mě divně. Dostal v necelých šedesáti letech Alzheimerovu chorobu. A tak jsem ho chytla za jeho ruku a políbila jsem mu ji, objala jsem ho a věděla jsem, že až letos přijedu, tak ho asi nepotkám.  Bože, to je hrozně smutné. Proč zrovna on? Proč páter, který pomáhal všem lidem jako jejich duchovní otec, jako psycholog, jako učitel. Proč?

Sednu si zase na pláž, kde jsou oblázky, v dáli je spojené to moře s nebem, pomodlím se svými slovy a vstoupím ráno do té boží záře, která je vidět jen ráno po východu slunce a trochu k večeru před západem slunce. A já vím, že je to bůh, který září na tom moři, protože jsem ve skutečném ráji. Velika je obklopena ze všech stran pohořím Kissavos a pohořím Pilio. Vezmu si do ruky kámen, ve kterém si přečtu, co mi říká. Ty kameny jsou tam miliardy let a žijí. A to budu dělat každé ráno a budu to učit všechny moje české přátelé, kteří tam přiletí za mořem a za zdravím.

P. S.

A zase kameny nasbírám a budu posílat každému, kdo potřebuje mít pevné zdraví jako ten kámen. Ale nejdřív je přečtu, jestli je tam dobré znamení.