Neporovnatelné národy, aneb Bez výmluv

Vřelí Řekové, kteří se celý den usmívají jsou pro všechny návštěvníky z ciziny balzámem na duši. Prostě smích a úsměv vás provází po této hornaté zemi, která má 16 tisíc km pobřeží a přes 3 tisíce ostrovů tak nápadně, až to bolí.

Kdysi jsem si v Larisse, velmi pěkném a mondénním městě, nechala postavit byt podle mých představ. Chtěla jsem tu bydlet na stálo. Pak přišla nemoc maminky a já ji stěhovala zpět do ČR, protože syn ještě studoval. Byt jsem prodala v době, kdy v Řecku začala krize. Neměla bych si stěžovat, protože tu pobývám nejméně čtyři měsíce v roce. Ale pak se vrátím do země, kde se nikdo neusmívá a neříká: "nejdřív bůh a pak bude všechno v pořádku."

Řekové jsou z 95 % pravoslavní. Mnozí z nich bez kostela nemohou žít, ale většina do kostela nechodí, protože mají víru v sobě zakořeněnou tradicemi, které se zde velmi dodržují. Tudíž na Vánoce a na Velikonoce, pak ještě 15. srpna na svátek Sv. Panny Marie, se drží půsty a každý ví, že se jedná o svátek náboženský, vlastně tradiční, který se zde dodržuje po celá staletí.

Řecký styl života podle mě nemá chybu. Každý člověk od 5 do 105 let patří do nějaké party, která se denně schází na kafíčka, na cipouro, na tavli, na šachy, na pokec. Dnes se do těchto part sdružují i ženy, které jsou tak emancipované, že se nestačím divit, jak emancipace postihla tak tradiční zemi jakou je Řecko, kde žena byla sice ve vedoucím postavením matriarchátu, ale nežli se do tohoto postavení probojovala, tak byla v područí manžela nebo muže jako takového. Tito kamarádi jsou taková nenápadná pomocná ruka, která vás vytáhne ze samoty ven. Prostě jdete, protože jinak vám nedají pokoj a vy se musíte dostavit. Podle mě je to skvělý zvyk, velká pomocná výsuvná ruka, protože kamarádi a jejich sdružování vám vezmou půlku starostí.

Velké procento starostí za vás vyřeší rodina, protože drží pohromadě, což je skvělé při zátěžových situacích, např. při těžkých nemocech nebo při rozvodech, kde zasahují všichni členové rodiny. Nenápadně jste tedy chráněni rodinnými hradbami, které jen tak někdo nepřeskočí. Nikdo tedy nezůstává v nemoci osamělý, protože nastoupí rodina a rozdělí si služby tak, aby byl nemocný ošetřován a doveden tam, kde začíná nový život, o kterém nikdo nic nevíme. Ovšem řecký lid bere smrt jako narození. Možná i proto, že jsou s těmi, kteří odchází na onen svět do posledního vydechnutí, přijde Řekům smrt jako přirozený proces, pokud nejde o děti.

Když začala v Řecku krize, tak jsem se velmi obávala, že řecký národ přijde o svoje úsměvy a svoje přání, která slyšíte na každém kroku. Tak se nestalo, za což jsem velmi ráda. Možná, že je to podnebím, určitě mají více slunce, mají moře, mají svoje zvyklosti, které nezměnila ani 400 let trvající nadvláda Turků. Řekové se na tyto roky nevymlouvají, nenaříkají, že byli několik století okupováni. 

Tak mě napadá, že by se mohli Češi přestat vymlouvat na 40 let trvající sovětskou okupaci. Co říkáte? Je to už 30 let, kdy přišla do Čech demokracie, takže to nebude tím, že není v ČR moře a více slunce. Podle mě je to tím, že se znehodnotily v ČR rodinné tradice, že se zbourala rodinná struktura, že lidé nemají víru ani v sebe, ani v politiky, ani v boha, kterého si nosí každý sám v sobě, aniž by musel patřit do nějaké církve či k nějakému náboženství.  A kde chybí víra, tam chybí radost ze života, protože místo kvalitního života v ČR přežíváme i přesto, že má ČR oproti Řecku daleko lepší finanční zázemí. Přežívat se nemá, má se žít, protože přežívání je špatné. 

Tak nějak cítím, že bych neměla psát jenom chválu, jasně, že i v tomto národě je dost negativ. Známá je řecká nedochvilnost, kterou oni prostě neřeší. Ani to, že ukáží rukou, že zatelefonují. Někdy to určitě udělají, ale jen bůh ví, kdy to bude? A ten je stále nejdůležitější.