No jo, dnes se zařadím tady mezi ty, co do blogu píší články, stále kritizují či analyzují politické události, které jsou tak stabilně blbé a hloupé, že je škoda bušit jenom do klávesnice. Chtělo by to něco jiného.
Nemám ráda politické blogy, články a diskuze, protože je to naprosto zbytečné. Opakovaně tvrdím, že svět je v takovém rozvratu a zvrácenosti, že jenom o něčem psát nemá žádný smysl. Politici se vám vysmějí a lidi to přestává bavit.
Byla jsem nějaká přepracovaná, tak jsem si pustila zprávy, na které delší dobu kašlu. Prostě na ně kašlu, nebaví mě to. A najednou tam vidím, jak pan Faltýnek povídá něco ve smyslu:
„my jsme tady pro lidi“
„my chceme všechno splnit pro lidi“
„jsme strana pro všechny“
„naši voliči nám důvěřují“
Tyto citace nejsou přesné, ale jsou rozhodně takové, které říká nejen pan Faltýnek, říká je každý politik. Prostě jsou to ulhané – sorry – kecy.
"Nekecej!" zařvala jsem doma, protože jsem tady byla sama a pozorovala dál jeho výraz.
Faltýnek není hloupý chlap, i když to je tedy rébus? Možná, že už se mu nechce lhát, protože se u toho tvářil velmi nedůvěryhodně, jakoby se stydlivě usmíval. Nejspíš už tito politici neumí rozeznat pravdu od lži. Faltýnek neuměl zakrýt tu svoji pravdu, kterou vyřkl. A následně jsem ho pozorovala s jeho záškuby ve tváři, kdy řekl, že budou bedlivě dbát na to, aby se ti hejtmani chovali slušně, jezdili v levnějších autech, neměli asi kumulované funkce atd. Chtěla jsem po té televizi něčím hodit. Zarazil mě zase ten úsměv s pocitem:
„No jo, já si můžu říkat, co chci.“
P. S.
Každý si může říkat, co chce, když jim to baštíme, tak proč ne? Každý dělá to, co je mu dovoleno.
