Někdo umřel, někdo odešel, někdo ví a někdo neví

Myslím si, že od počátku r. 2019 až dosud umřeli dva blogeři. Ti, co je znali, tak jim to bylo pochopitelně líto. Někteří blogeři, konkrétně jedna blogerka, byla právem odejíta, někdo šel sám, někdo se loučí, aby asi zůstal. 

To mi řekněte, kdo nebyl na adminy naštvaný? Možná milá paní Ortová, kterou mám ráda, která je rozumná a nepouští se do kontroverzních témat. Milých a jemných blogerů je tu dost. Já mezi ně asi nepatřím, protože píšu podle nálady a někdy je to dost hrozné psaní. Ale vím o tom, bacha, vím to. 

Zrovna já jsem takový člověk, který nemá rád pravidla, hlavně silniční. Šílím, když můj syn jezdí podle pravidel, přestože vím, že je to tak správně. Ale já je často porušuji. Asi před deseti lety jsem prodávala byt v Laarisse, věděla jsem, že ho už potřebovat nebudu, maminku jsem si nastěhovala zpět do ČR. Věděla jsem houby s octem, je mi líto, že jsem ten byt prodala, jak já bych byla ráda, kdybych mohla létat do svého v zimě, protože ve Velice je strašně vlhká zima.

Aha, abych neodbočovala. Byt se prodával u jedné notářky, kam se musely donést všechny doklady, tj. i z FÚ. Tak jako nesnáším některá pravidla, což je prostě můj podivný povahový rys, tak jsem vzala papír z FÚ a vítězně jsem ho položila na stůl před notářku, která si ho hned přisunula, aby mohla psát údaje. Dosedla jsem a oddychla jsem s pocitem, že FÚ mám za sebou, protože jsem nevěřila, že tu frontu ustojím.

"Dlužíte FÚ devět tisíc eur, to musíte zaplatit, jinak ve smlouvě nemůžeme pokračovat," řekla tichým hlasem snědá notářka a já jsem nevěřila svým uším.

"Za co?" zeptala jsem se.

Vzala papír, který jsem jí před chvílí dala a přisunula mi ho zpátky.

"Za pokuty, za špatné parkování," odvětila a já jsem byla ráda, že to není i za rychlost, protože by všechny nabité peníze z prodeje bytu šly na pokuty.

Larissa je sice velmi pěkné město, ale zaparkovat tam je vážně umění. Přiznávám, že jsem byla drzá a parkovala jsem na pěších zónách před obchody mých známých, kterým jsem nechávala klíč od auta, kdyby náhodou přijela policie. Ještě horší je, když státní policie odebere značky, což se mi stalo vloni u českých značek.Bylo vedro a já měla půl hodinku na to, aby mi značky vrátili. Zaplatila jsem 150 eur pokutu a byla jsem ráda, že je vlastně ta pokuta malá.

No jo,ale já těch devět tisíc eur neměla. Kupující byl rád, že mu prodávám tak krásný byt, vstal a šel mojí pokutu zaplatit. Výsledek byl fajn, ale byla jsem o několik tisíc eur chudší.

Zpočátku jsem dělala i já tady na blogu chyby, nepřečetla jsem si poctivě pravidla blogera atd., takže jsem byla i já několikrát upozorněna, dokud jsem si neuvědomila ten příběh s mým blbým parkováním a to, že pravidla jsou o pravidlech.

Mně osobně výtky, pokud překročím čáru a poruším pravidla nevadí, naučila jsem se je dodržovat. Vadí mi trollové a hloupí přispěvatelé, kteří si mohou psát, co chtějí, tady bych nastavila pravidla jako  u nás u blogerů, aby nebyli přispěvatelé falešní, aby se sem - sorry - nelezli jako masařky a necucali z nás energii, kterou vydáváme při psaní.

Prostě mám pocit, že ti, co se loučí na pokračování tady chtějí zůstat a čekají oporu od všech, kteří jejich blog čtou.

 

 

Autor: Katerina Kaltsogianni | pondělí 17.2.2020 7:21 | karma článku: 18,67 | přečteno: 886x