Až když jsem lezla v Izraeli po kolenou do hrobu Ježíše, tak jsem uvěřila, že asi byl. Samozřejmě, že jsem navštívila i Nazaret, prostě moje cesta do Izraele byla i o tom, abych ucítila to, co je pro věřící tak důležité - Ježíše.
Chci všem popřát o těchto svátcích jenom zdraví, zase zdraví a pohodu, prostě věci, které se nedají vyfotit, nedají se koupit ani za miliardy, nedají se nahradit ničím, ani nejkrásnějším oblečením, ani drahými auty, ani cennými papíry. Zdraví je tak cenné, že ho nelze přirovnat k ničemu.
Moje cesta za poznáním víry byla nádherná, ale i plná překvapení. V Jeruzalémě žijí jak Izraelité, Židé, ortodoxní Židé, tak i muslimové. Město je rozděleno na arabskou a židovskou část. Až tam jsem porozuměla mým mnohým otázkám. Leč moje cesta k víře byla ještě dlouhá.
Nakonec se mi podařilo vyfotit to, co pokládám za nebeský a boží dar. Ale zdraví se nedá vyfotit, i kdybyste měli ten nejlepší profi fotoaprát. Já vím, zdraví zní jako klišé, ale je to jediné, na čem by nám mělo záležet. Krásně si tady o tom píši, ovšem i já se musím nad mnoha věcmi zamyslet. Kolikrát už jsme si slíbili, že to bude jinak? Osobně jsem si to slíbila mnohokrát, jsem už moc velká na to, abych tedy následovala jediný cíl, který má význam - tím je zdraví a pohoda.
Pravoslavné Velikonoce budou za týden. Přibližně jednou za čtyři roky se setkají pravoslavné a katolické velikonoční svátky. V Řecku je to největší oslava a čeká se na světlo - oheň, které si předáváme před kostelem velkými speciální velikonočními svíčkami, se kterými jdeme domů, uděláme imaginární kříž před vchodem a přineseme světlo tam, kde žijeme. Mám tento rituál ráda, ale několik let jsem v Řecku o Velikonocích nebyla. Končí půst a všichni slaví znovuvkříšení Ježíše. O půlnoci se vrhnou na polévku z vnitřností, protože ti, co skutečně drží půst potřebují dávku bílkovin. A začínají jezdit sanity a mnoho z těch, co se vrhnou hladově na polévku zvanou "majiritsa" dostanou žlučníkový zachvat.
Do Řecka se vozí oheň z Jeruzaléma, vždy jsou záběry ve zprávách, jak se tento letecky převáží a následně rozváží po všech kostelích v Řecku. Nevím, jak je to tady? Také tak? Nevím, někdo, kdo tomu rozumí, tak mi to možná do diskuze napíše.
Vrátím se k tomu zdraví a k tomu znovuvzkříšení, které potřebujeme všichni, co jsme něco prodělali, prožili, kteří už víme, co je to život, ale i ti nevědomí se potřebují znovuvkřísit, protože jinak je veškerá snaha marná, protože místo žití přežíváme.
Znovu tedy přeji všem jenom zdraví a ještě i pohodu, protože nic nám nepomůže, žádné miliardy, žádné majetky, prostě nic, pokud onemocníme, pokud si nevytvoříme svůj vlastní svět, kde vládne pohoda.
Neumím se modlit a dlouho jsem nerozuměla víře jako takové v tom pojetí, v jakém je prezentována. Pozorovala jsem věřící, chodila jsem s maminkou do kostela, nelíbala jsem ani ikony, ani ruce pravoslavným popům nebo mnichům. Až jednou jsem seděla na kraji pláže a čekala na východ slunce. A najednou jsem tu božskou sílu viděla - moře, které je spojené s nebem, kopíruje naší Zeměkouli. Kolem dokola jsou hory a nakonec to Slunce hodí na hladinu moře ten skutečný třpyt. A to je ten pravý ráj na zemi.
