Nebuďte vlezlí, toho si nikdo neváží

Tuto moji úvahu píši na základě skutečných vzpomínek na Václava Klause, který nesnášel přikyvovače. Také se říkalo, že se obklopuje slabšími jedinci, aby vyniknul. A také se říkalo, že nemá rád silné jedince. To nebyla pravda. 

 

Vážně jsem se zařekla, že nebudu psát nic o politice. Jeden prostý důvod je i tom, že není co psát, protože celosvětová situace je v tak zoufalém stavu, že ani jedná hypotéza, analýza, názor nebo či absolutní oddání se politice, že lze něco změnit, je v současné době pouze jen a jen SEN.

Václav Klaus je bezesporu velmi vzdělaný člověk, který má i skvělou rétoriku a měl vynikající paměť. Měl dar, že uměl otevřít knihu tam, kde potřeboval. Díky tomu byl i vždy dost fundovaný a připraven k jakékoliv diskuzi. Nemusela se týkat politiky, mohla se dotknout všeho od umění až po historii, ale i po znalost gurmánství a vín. Jako politik? Je to jedno, ne?

Pamatuji si přesně, když jsem s ním a s Livií strávila mnoho večeří a večerů, na jednoho jeho ministra, nebudu ho jmenovat, který jenom přikyvoval. I kdyby V. K. tvrdil, že stromečky v lese jsou růžové, tak jeho ministr, kterého znal již od studentských let, by přikývl, že ano, že přímo růžově září. Přitom ten nejmenovaný byl také velmi vzdělaný, ale jeho vlezlost byla V. Klausovi protivná. Bavilo mě tyto situace pozorovat. Na jedné večeři jsem zase perlila.

„Dáte mi trochu těch lišek?“ zeptal se mě tehdejší ministr.

„Nedám, přežral jste se v životě dost,“ odpověděla jsem s úsměvem a V. K. se bavil neskutečným způsobem, když se podíval na ministra, jehož tváře nevkusně hořely rudou barvou, byť byl z ODS.

Co tím chci říct? Je to velmi jednoduché. Žádný z vysoce postavených politiků nemá rád vedle sebe silnějšího jedince. Ten je pro ně nebezpečný, když jde o ohrožení jejich pozice, ale zároveň i o ohrožení jejich geniality. Každý z těchto vládnoucích osobností má i svůj způsob, jak zůstat na výsluní sám a za sebe a to za každou cenu, přestože k tomu opalování na politickém slunci potřebuje bezesporu velký tým lidí. Ale i ti nejbrutálnější, co lezou na politické slunce bez faktoru a bez brýlí, respektují lidi, kteří si stojí za svým vlastním názorem. Takže první chybou je to, že se mnozí snaží vlézt i malým otvorem do střev každému politikovi.

Andrej Babiš je Slovák, má prudší slovenské geny, takže se s ničím a s nikým moc nepáře, jak tak pozoruji, ale můj pohled není zcela objektivní, protože se na zprávy přestávám dívat. Nebaví mě vnímat ty nudné konce. Vím, jaké budou. Zatím jsem se nespletla. Současný premiér neváhá od sebe odkopnout každého, koho přemluvil do funkce či do členství v hnutí ANO, koho jmenoval ministrem, pokud nejsou poslušní. Je to jednoduché, odkopne a vyhodí všechny, pokud nerespektují jeho zvláštní firemní kulturu, která se vůbec do politiky nehodí, protože každá strana má zase svoje „firemní kultury,“ kterým se říká „vize a prohlášení.“ Často si vzpomenu na kolegu, jak mi říkával, že od Brna dolů je to už Balkán. A musím se usmát, že je to tedy někdy fakt divočina

Miloš Zeman je trochu výjimka. Nechápu v jeho blízkosti českého obchodníka nebo jak ho nazvat, který po sobě zanechal miliardové dluhy nejen v ČSA, ale nějak zapadla informace o těch miliardách, které se dluží Číně. Nebo jsem to nesledovala, sorry, pokud byly zaplaceny. Miloš Zeman kašle na to, co lidé říkají o Ovčáčkovi. Nepustí ho, nereaguje, protože Jiří Ovčáček je opravdu oddaný jako ovečka. A to je mi na Milošovi Zemanovi sympatické. Prostě se chová k Jiřímu jako otec. Co naopak naprosto nechápu u současného prezidenta, tak to jsou hovory se Soukupem, kdy trpělivě odpovídá komu??? A pak ještě nechápu to, že neví, že ho řídí jeden člověk, který je kontroverzní až na půdu. Nebo ví?

Kdysi mi Václav Klaus ve funkci prezidenta, řekl, že Miloš Zeman je podle něho o dvě třídy výš, nežli ostatní politici. Vážil si jeho inteligence a bystrosti, ale to už je dávno. Jenomže mi to zůstalo v paměti, protože V. K. jen tak někoho nepochválil, jen tak si někoho nevážil. Snad ho potkám a rovnou se zeptám, zda je stále M. Z. o ty dvě třídy výš nebo jestli už propadl někam do sklepa? Prvním předpokladem, abych položila tuto otázku V. K. je fakt, zda se s ním budu chtít bavit po tom, kdy jsem mu prudce vyjádřila názor, co je funkce prezidenta. 

A o tom to je, jak mi se k těmto lidem budeme stavět, jestli budeme jako srabové nebo jako ti, co jim prostě už nažrat nedáme ani skvělé lišky, nedáme jim ani buřta, ale nevezmeme si od nich ani koblihu a už vůbec ne nezdravý guláš, který může způsobit pálení žáhy, protože nic není z jejich vlastní práce. Na ty dobroty i na ty jíšky k těm omáčkám si oni ty peníze nevydělali, abys nás krmili. Prostě všichni jmenovaní i nejmenovaní mají svoje démony a hlavně mají svoje sponzory.

Ať je to jak chce, tak i na sebe hážu sebekrtiku, protože psát o těchto lidech se prostě objektivně nedá a cítím, že to nemá žádný smysl. 

P. S.

Je to fakt jednoduché. Moc + židle je tím největším afrodiazikem, které působí nejen na ženy. Takže stačí kopnout do židle a je to.