Moje láska, aneb Nakoukněte

Pokud chceme někoho poznat měli bychom se nechat pozvat k němu domů. Znám tolik žen, které chodí jako manekýnky, ale nevzala bych si v jejich bytě ani vodu, natož něco k jídlu. Nerada chodím na návštěvy, což je chyba.

Dávat fotky svého bytu nebude asi tady v ČR běžné. Já to tak necítím, i když váhám dost dlouho, jestli mám zmáčknout "publikovat."Pár snímků stejně nemůže prozradit moje nitro či soukromí, které si bedlivě střežím.

Někdo rád vaří, druhý zahradničí, třetí rybaří, ale já mám ráda designování bytů. Je to můj velký koníček, je to moje láska, která mě nezradí, na které se i dost vyřádím. A tvůrčí práce je tou nejhezčí. Vše konám tak, abych se tady či jinde cítila dobře a v pohodě. Můj byt pro mě musí být takové soukromé SPA, abych vešla a byla odpočinutá už tím pohledem. Mám co dělat, protože bydlím i v Řecku a také i mimo Prahu. 

Samozřejmě můj vkus nemusí ladit nikomu. Neřídím se módními časopisy, neřídím se ničím, kromě svého vlastního pocitu a mým vnímáním, jak by měl vypadat můj domov.

Dnes pobývám v Praze. Venku padá sníh, procházka nehrozí a tak, prosím, vejděte ke mně a nakoukněte do obývacího pokoje.  

Pravidlo, že poznáš osobnost i podle bytu, platí všeobecně a je vážně dost výmluvné. Pro muže tedy, kteří se zamilují, je návštěva až urgentní. Měli by se podívat, jak a v čem žije jejich miláček. Obráceně to není tak nutné, muži jsou stvořeni k jiným záležitostem, nežli aby se starali o domácnost či hezky a vkusně  zařizovali byt. Ovšem i mezi muži jsou samozřejmě výjimky. 

Lehátko se mi od počátku učarovalo a vůbec nic za ty roky ze svého půvabu neztratilo. Trochu mě štve, že není masážní, to bych na něm ležela stále. 

Moje srdeční záležitost pyšné matky, což se dá pochopit, byla převezena do Prahy. Obraz mého syna se sem více hodí.

Miluji pořádek a vůni domova. Chci mít uklizeno tam, kde pobývám, protože neuklizený byt mi udělá zcela určitě chaos v hlavě. To tedy vím.

P. S.

Návštěvy jsou také nezbytné u těch, kteří by pro vás měli pracovat nebo uklízet.