Místo demokracie novodobé otroctví

Vůbec se nezdráhám použít slovo "otroctví," protože veškeré bohatství a firmy s velkou historií byly rozprodány cizincům. Téměř nic, co bylo pro českou ekonomiků důležité, není české. Během 30 let se podařilo tuto zemi rozkrást.

Na rozdíl od jiných států, především sousedních, byli Češi vždy výbornými řemeslníky, skvělými dělníky, šikovnými zedníky, štukatéry a česká inteligence měla ve světě opravdu váhu. To všechno mizí, protože české hlavy a ruce jsou tu nyní pro nové majitele, jejichž úkol je jasný - co nejvíce vydolovat z českých lidí, když už se dostali k pramenům firem, které dělaly Česku jméno po mnoho desítek let. Tady se stala velká chyba, protože si cizí žáby sedly na portfolia a začaly ždímat české lidi.

Asi si nikdo nepředstavoval demokracii tak, že Česko bude patřit pár českým miliardářům a většině cizincům, jejichž historie je nám vcelku neznámá. Nastoupili sem pracháči, kteří si napůjčovali miliardy, takže nad námi mají moc cizí banky, které se tváří, že jsou tu pro nás - pro lidi, ale to tak není. Jsou tady pro ty, kteří rozkrádají republiku. Aby se elegantně rozkrádalo, potřebují "investoři" miliardy od bank, které jsou specializované na to, aby vykonaly, když je to v zájmu těch pár vyvolených, bankrot. Prostě žijeme na dluh, protože majitelé všeho původně českého jsou dlužníci.

V moderním otrokářském systému se stalo to, co se stalo kdysi, protože tento kapitalistický systém naprosto selhal. Musel se nastolit jiný systém, který by byl akceptovatelný. To je zřejmě důvod, proč se lidé s nostalgií obrací zpět do minulosti a jsou ochotni odpustit komunistům vše, zač je nenáviděli. Vědí, že jejich diktát byl sice hrozný, ale měli práci, znali svoje životy, neměli strach, že je někdo propustí z práce nebo, že z nich budou bezdomovci. Historie se klidně může opakovat, protože kolabující systémy se lidem nelíbí, nejsou ochotni v nich dlouho žít. 

Odchylení od klasického kapitalismu je znát ve všech zemích, které mají údajně demokratický systém. Zmodernizovaná společnost, např. v Anglii, žije z práce cizinců. Pokud VB odejde z EU, uvidíme, zda si Angličané zvyknou pracovat. Zatím se chovají jako otrokáři. Není to tedy problém jenom Česka, ale i ostatních zemí, které si demokracii spletly s otrokářstvím. Nikdo neví, proč se platí takové daně, nikdo nerozumí rozpočtu, nikdo není informován, proč potřebuje zdravotnictví další miliardy atd., prostě lidi nevědí, co se děje, proč se tak děje, proč platí a komu platí. A to rozhodně není demokratické.

V roce 1989 byli čeští lidé plni nadšení a očekávání. Otevřeli se hranice a lidé konečně začali cestovat a veřejně mohli nadávat na komunisty, což byl pro mnohé lidi zázrak, který však brzy odezněl. Lidé mohou cestovat, pokud mají peníze, kam chtějí, pokud nad nimi nebdí cizí otrokář, který jim dere kůži z těla. Celá demokracie se smrskla na to, že můžeme zatím nahlas říkat, kam chceme jet, dokonce můžeme stávkovat. Problém je, že nás nikdo nevnímá a neposlouchá, i když se sejde na Letné 250 tis. lidí, tak to nikoho nezajímá. Zatím můžeme i mluvit, hodnotit a vyjadřovat se svobodně, zatím ano.

Místo klíčů k 30. výročí tzv. "sametové revoluce," by si mohli dát lidé pár drobných do pěstí a cinkat drobnými. Ti nahoře šustí potichu papírovými pěnězi, které nejsou slyšet..

"Proč to nikoho nezajímá?" ptám se sama sebe.

"Protože se pár vyvolených rozhodlo demokraticky ignorovat svůj vlastní národ ve prospěch těch, kteří tuto zemi rozkradli," odpovídám sama sobě.

P. S.

Článek jsem napsala na základě toho, co slyším od lidí, kteří komunismus nesnášeli jako já. Nechtěla bych ho zpět, ale chtěla bych žít ve slušném demokratickém státě, kde nebudu cítit diktát těch žraloků, kteří se do českých rybníků jednoduše nevejdou.