Letos mě Řecko přivítalo průšvihem

Počítala jsem snad i minuty, kdy konečně odletím z ČR do Řecka, kdy konečně vlezu do moře, kdy se budu bavit s tou září na moři, kdy se celá ponořím a očistím ty nánosy, které jsem cítila v ČR. Prostě jsem se hodně těšila, tečka.

Cestou z letiště Thessaloniki poslouchám syna, který mi říká, že dům ještě není hotový, ale že se to snad všechno stihne. I kvůli tomu, že už jsem to poslouchala do telefonu doma v ČR, jsem se rozhodla, že tedy poletím o den dřív, nežli přijedou turisté. Syn byl nadšený, že se neplatí mýtné, ale já ho uvedla do reality, že je to kvůli volbám, které v Řecku probíhaly. Vypočítaví politici ten den pustili všechny voliče bez zaplacení mýtného, aby se dostavili v co největším počtu k jejich volbám. 

V kufru jsem měla připravené plavky, že určitě vlezu do moře před Velikou a pak se vydám domů zabalená v ručníku. Nakonec zvítězila zvědavost, jak je dům opravený. Koupelna byla obložena, kachlíky byly celkem pěkné, ale chyběl záchod a také umyvadlo. Český řemeslník Jirka byl v pohodě, přestože už tu byl 14 dní. Druhý řemeslník se někam vytratil, aby mě nemusel asi potkat. Celý dům byl vzhůru nohama.Druhý den ráno nastoupila nějaká Moravačka, která je tady vdaná za Řeka, vzala hadice a začala stříkat apartmány, jako kdyby byla v kasárnách. Nemohla jsem ani mluvit, jak jsem v sobě dusila vztek a otázky, proč není to a ono dodělané?

Najednou přišla Mery, která je po operaci krční páteře. Na sobě měla límec, zalepenou ránu na krku, kudy se lékaři dostávali k její ploténce. Vykašlala se na páteř a začala gruntovat. Bála jsem se, aby nezvedala nic těžkého. Moravanda řádila s hadicí tak, že jsem měla strach, aby nepodmáčela barák. Syn odjel pro turisty a zpáteční cestu protahoval, aby se stihla dodělat koupelna. Co s apartmánem bez toalety a bez umyvadla? Připadala jsem si jako na LOH v roce 2004 v Athénách, které začínaly tak, že celý svět viděl, jak nějaký dělník utahuje poslední šroub. 

Poprvé za celý svůj život, co létám do Řecka jsem vynechala svůj rituál - skok do moře. Byla neděle a já jsem místo do moře skákala po domě a nevěděla jsem, co mám dřív dělat. Dívala jsem se na české řemeslníky a dala bych si nejraději facku za to, že jsem věřila, že rekonstrukci jednoho bytu dodělají, že to bude všechno jako nové. Trochu jsem se zamyslela, jestli nemám zfackovat je. Posadila jsem si je a naprosto vážně jsem je sprdla. Byla jsem nepříjemná, byla jsem unavená a byla jsem bledá. Byla středa a já stále nebyla v moři. A pak přišel čtvrtek a já do toho moře konečně skočila. 

A dnes jsem si už lehla v pohodě na svoje místo, dala jsem si kávičku, chtěla jsem plavat někam hodně daleko, prostě být v té nadnášející slané vodě co nejdéle. V pohodě jsem si sedla na lehátko a zavřela jsem na chvíli oči. Nade mnou si lehla divná ženská, bylo evidentní, že dělá to nejstarší řemeslo. Podívala jsem se na ni a najednou mi to došlo. 

"Máme v té nové koupelně háčky na ručníky a máme tam něco na toaletní papír? Máme tam štětku?" zeptala jsem se jednoho ze dvou řemeslníků a znovu jsem se podívala na tu divnou ženskou.

"Já nevím, asi ne," slyším laxní odpověď.

Chvíli jsem přemýšlela, že tito řemeslníci předčili i celé Řecko před LOH v roce 2004. Pak jsem si sedla na koloběžku a jela jsem koupit chybějící komponenty. Koupila jsem i tu štětku. Vrátila jsem se na pláž a té ženě jsem objednala ledovou kávu. Podívala jsem na mě s údivem, já jen mávla rukou, usmála jsem se na ni a vlezla jsem na chvíli ještě do moře.

Stejně jsem dostala vztek, že se nelze spoléhat na nikoho. Protože spoléhat se na cizí lidi, kteří nemají ani potuchy, co práce musí člověk odvést, aby se jeho hosté měli fajn, je prostě naivní. A tak jsem ze seznamu "známí" vyškrtla dvě jména mužů, které jsem sem poslala z Čech, abych neměla starosti s řeckými řemeslníky.