Koronafronty připomínají čekání na mandarinky

Už vím, proč jsem napsala předchozí článek "Za komoušů to bylo lepší." Nevěděla jsem, co mě vedlo k této úvaze, ale včera mi to totálně docvaklo. Jsem v Řecku, kde jsou přísná pravidla, najednou musím stát frontu. Něco příšerného.

Jako každá normální i nenormální žena jsem využila včerejší akce a šla jsem si koupit svoji oblíbenou vůni. U vchodu stály dvě prodavačky a upozornily mě na to, že si musím dát roušku. V Larisse bylo 40 stupňů a já se potila, což naprosto nesnáším. 

"Musíte čekat, jsou tam lidi," řekly sice s úsměvem, ale nekompromisně.

Najednou mi to připomnělo čekání na mandarinky, fronty na banány a na všechno možné. Najednou jsem viděla, že ve státě, kde vznikla demokracie ovládl strach z koronaviru úsměvný a veselý život, který nebyl narušen ani vleklou krizí, ani diktátorem Erdoganem.

"Nebudu čekat žádnou frontu, chci tu a onu vůni," odpověděla jsem drze, protože jsem frontu nikdy nemohla stát, moje myšlenky byly opět odhozeny do komunismu. 

Prodavačky se zarazily a pustily mě dovnitř, protože jsem musela mít výraz jako Bin Ládin nebo něco podobného. Koupila jsem si voňavku a stála jsem zase frontu u pokladny, 2 metry od dvou kupujících.

Jsem ve své podstatě velmi netrpělivá, i proto jsem za komunistů raději strádala, nežli bych stála fronty na cokoliv, raději jsem si dobroty odpustila. Voňavku jsem prostě nepotřebovala a měla jsem chuť opustit parfumérii, protože se mi nechtělo prostě a jednoduše stát u pokladny a dusit se v roušce.

A teď naprosto vážný postřeh, který mírně zmiňuji výše. Řekové jsou milí, ale jsou temperamentní. Jsou slušní a milují svoji svobodu, kterou jim už dávno vzala EU, ale i tak se bránili, že si svoje tradice a kulturu ubránili, kdy jim např. chtěli zrušit zábavu "buzukia," která trvá do ranních hodin. Nedali se, ale koronavir a strašení, jak všichni umřou je dostal do kolen. 

Celé léto lítají číšníci ve zpocených rouškách, kde se jim hromadí bacily. Celé léto jsou v každém obchodě povinné roušky, nyní ještě zpřísnili. Celé léto se řecký život, který začíná večer smrskl do půlnoci, což je doba, kterou oni milují. V tuto hodinu o víkendu chodí všichni v partách bez rozdílu věku na kafíčko, pak na jedno pitíčko a pak jdou na večeři nebo si zatančit.

Larissa je velké a krásné město, které má Poštovní náměstí, kam se vejde odhadem tak deset tisíc lidí, ale vypadá to, že tam sedí a prochází se celé Řecko. Nemohla jsem najít volnou židli, žádné místo v příjemných kavárnách, abych si sedla a pozorovala tento národ, ke kterému patřím, jak se chová, jak jsou ženy upravené a muži nenápadně pokukují po druhém pohlaví a očima hodnotí, zda ta či ona dívka nebo žena je krásná či ne. Toto pozorování miluji, protože mám před očima celý jejich náhled a filozofii na současný život.

Zpocení číšníci jsou bledí, protože jim roušky opravdu vadí. Někdo na to nehledí a má roušku pod bradou, čemuž se vůbec nedivím. Lítají a obsluhují, protože potřebují vydělávat. Na kávě se vydělává asi nejvíce. Řekové svoje kafíčkování milují. I tady jsou party, které stojí a čekají na uvolnění místa, ale to není koronavirem, to je tím, že je krásně a obchody pomalu zavírají, tak si všichni chtějí povídat a užívat si kávy či něčeho jiného. Tento rituál je opravdu osvěžující a milý, protože se lidi scházejí, mají kde a mají proč. Ještě sdělím proč se chtějí scházet. Protože bez kamarádů tady nikdo nežije. A k tomu  patří setkávání venku v kavárnách a restauracích.

Fronty před jakýmkoliv obchodem či lékárnou, kam mohou vstoupit jenom dva lidé mě vrátily zpět vzpomínkami na komunismus. Na jednu stranu jsem si říkala, že je to skvělé, protože nikde nebudu nic zbytečně utrácet, jelikož jsem marnivá a v Řecku, hlavně v Larisse, je plno krásných módních věcí. Na stranu druhou jsem si prostě chtěla splnit to, co jsem chtěla, takže jsem si nandávala poslušně roušku, která byla zamatlaná mojí rtěnkou. V tašce jsem si nesla krásné brýle, voňavku a tričko. Nekoupila jsem si rtěnku, protože se nesmí zkoušet vzorek barvy ani na kůži od ruky. No tak to jsem nechápala, ale to není opravdu podstatné ani pro moje chápání, už vůbec ne pro život.

Řekové zažili dva velmi brutální hladomory, nejsou netrpěliví, jsou v pohodě, protože si pak jdou sednout bez roušek a klábosí a veselí se. Hladomor a chudoba za vojenské diktatury, která vládla v Řecku do roku 1973 udělala to, že si opravdu váží svojí svobody, resp. se jí vážili, až ji převážili, a nenápadně udělali z chudého státu s velmi bohatým zázemím stát sociální, který žil na dluh. Ani tato skutečnost, kdy jim sebrala vláda důchody a omezila příjmy je nezlomila. 

Řecký národ nezlomila turecká nadvláda, II. světová válka, občanská válka, ani vojenská diktatura, zlomil je koronavir, který nikdo neviděl, když se ptám, jak vypadá? Strach z této bakterie je tak velký a je jim podsouván z médií denně, stejné to bude i v Česku, že vládne po celé zemi. Takový strach z koronaviru a tak přísná opatření, které zavedla řecká vláda snad nejsou nikde na světě.Pravda je, že je tu málo nakažených lidí, ale toť otázka, protože zase nemají zdravotnictví na takové úrovni jako v Česku, kde se to hemží nekvalitními testy.

Řecko byla letos jediná bezpečná země pro turisty, která přišla díky koronaviru o miliardy z turismu, o naději, že se řecká ekonomika zvedne. Stal se opak, zvedl se strach, který vyprázdnil nádherné pláže.. 

A tak se učí Řekové žít s vírou, že když budou stát fronty a budou nosit roušky, tak ten hnusný koronavirus nechytí. A to je mi líto, že podlehli cílenému omezování svobody, který kromě toho, že jsme sledování vším možným, nás nenápadně okupuje. Vlastně nás nápadně dostali tam, kam potřebovali. Omezili nám svobodu, nechají nás dýchat bakterie z roušek a nikdo neví,, kde je skutečná pravda..

Přeji vám krásný zbytek léta, ať nechytíte žádnou chřipku, protože na tu už umřelo po celém světě sta tisíce lidí.