Jo, jo, desítky nejsou žádná legrace

Sedím v Larisse v kavárně, leje jako z konve a já mluvím s českými kamarádkami o všem možné, když najednou slyším dva chlapíky, jak mě v řečtině hodnotí. Nebylo to poprvé, ale tentokrát jsem se fakt jen tak tak udržela.

"Bože, to je šílené, jak já asi vypadám?" řekla jsem v kavárně, kam jsme se schovaly před deštěm oběma známým, protože mi bylo líto, že prší a já je vytáhla do Larissy bez deštníku.

"Proč? Vypadáš normálně," odpověděla Pavlína a v jejích očích byla vidět pravdomluvnost a taková ta její opravdovost.

"Ne, vypadám fakt jako kojná na medvědy," řekla jsem a stále jsem se snažila tvářit vážně, aniž bych věděla, že vážně vypadám jako kojná, jak kdysi zmínili dva chlapíci v Harrachově, kam jsem si šla sednout po lyžování. 

Obě kamarádky z Čech na mě vytřeštily oči, obě to jsou sestry z gynekologie, takže jsem jim nepřišla nějaká úplně divná, prostě byly a jsou na ledacos zvyklé.

"Má silikonky nebo je tak vyvinutá?" zeptal se ten hezčí toho, co na mě zíral jako tele na nová vrata.

Hezčí z těch dvou byl určitě advokát, znala jsem ho, ale dlouhá léta jsem ho neviděla. Byl to nafoukaný bohatý fracek. Docela jsem se vážně dobře bavila tím, co říká a čekala jsem na chvíli, až ho zpražím.

Jejich diskuze se rozvíjela do plné fantazie, jak asi vypadám nahá. Měla jsem na sobě kalhotky ala Briged Jonsen, takové beze švů, prostě asexuální, protože jsem měla šaty na tělo, které zmokly a mně byla zima. Vůbec jsem si neuvědomila, že jsou mi vidět bradavky, protože zmoklé šaty a podprsenka byla prostě a jednoduše průsvitná. 

Bradavky se mi zimou cvrkly, takže fakt vykukovaly zpod šatů jako dva čudlíky, jen za ně chytit. A to také měli ti pánové chuť udělat. Povídali si o těch čudlíkách, já vše překládala těm dvěma z Čech, které se dívali směrem k těm Řekům a dávaly okatě najevo, že vědí, o čem je řeč.

"Nedívejte se tam, aby nevěděli, že jim rozumím," řekla jsem celkem důrazně, ale jako kdybych hrách na stěnu házela.

I ten druhý byl advokát, jak jsem pochopila, čekali, až přijdou na řadu. Seděly jsme v kavárně před soudem, kde se všichni schází v 9.00 hodin a čekají na to, zda se ten den vůbec bude jejich případ projednávat. Hezčí trochu ztuhnul  ve tváři, asi mě nakonec poznal. Já se stále tvářila jako sfinga, ale díky těm dvěma českým známým bylo jasné, že jsme jim rozuměly..

"To bude ta Katerina z Češka. Určitě nás slyšela," řekl zase ten hezčí. 

Položila jsem si obě ruce na bradavky a třela jsem si je, aby tak blbě nevykukovaly. Pánové z toho byli paf a já se bavila. Konečně jsem se k nim otočila a povídám jim, že to jsem opravdu já, že potřebuji nové šaty, nejlépe z toho obchodu, který je přímo proti nám. Byl to nejdražší obchod Max Mara. 

"No jestli mi půjdete koupit nové šaty, tak se mnou můžete do kabinky," řekla jsem drze a oni nevěděli, jak na to zareagovat.

"Jdeme tam, jo?" řekla jsem a v dešti jsem přeběhla do obchodu. 

Byla mi strašná zima. Nakonec jsem vyběhla jak mokrá slepice a oni dělali, že mě nikdy neviděli, že vůbec nehodnotili moje průsvitné šaty a vztyčené bradavky.

"Vy jste Řekové nebo jste imigranti a nemáte na to mi koupit šaty?" zeptala jsem se a fracek sotva popadal po dechu, jak jsem ho tou otázkou naštvala.

Prostě léto a Larissa, ale i pláž ve Velice mi přivádí tyto úsměvné příběhy. Kdysi se mi to zdálo od těch mužů drzé, dnes bych vlastně měla být ráda, že jsem ještě pro některé koukatelná. 

Léto, plavky, dobrá nálada, plno slunce, někdy déšť, někdy bouřka, někdy klidná hladina moře rozbouří bujnou fantazii. A to je v naprostém pořádku. Jenom si musím dát do auta deštník.

Ovšem proti Černošce, která má největší přírodní prsa na světě velikosti 105 ZZ jsem nula, naprosto nevyvinutá ženská. Jedno její prso váží jako 4 leté dítě. 

https://www.youtube.com/watch?v=y-lViOpMI6g