Chyby děláme všichni, když nepočítám ministry a premiéra a pár týpků ala Berber. A já udělala svým článkem z 1. 12. dost velkou chybu. Stále mi vrtalo hlavou, odkud Jiřího Antoše znám. Pak mi zavolal brácha a byl na mě naštvaný.
Bratrovi jsem odsekla, že je pořad o milionářích blbý, že se mi nelíbí, ale najednou mi skočila do hlavy vzpomínka na Jiřího Antoše, skutečného filantropa, který se věnuje dětem, vodí je do jeho zábavního parku zadarmo. že právě on si zaslouží úctu a potlesk. Jirka je člověk, který skutečně zachraňuje dětské životy a dělá to skvěle.
Omlouvám se sama sobě, že jsem trochu negooglila, že jsem na tak skvělého a citlivého muže zapomněla, přestože jsem s ním proseděla hodiny na pláži. Nezestárnul, jen mě zmátl jeho oblek.
Včera jsem byla zase na kapačce, dostala jsem silnou dávku, aby mě ta šílená bolest skřípnutého nervu přestala. Byla jsem trochu oblbnutá, tak jsem šla do starých kontaktů a Jiřímu jsem odvážně a bez zábran zavolala a práskla jsem na sebe všechno. Cítila jsem, že jsem mu neudělala radost. Přemýšlela jsem, jestli mám článek stáhnout, ale to by byla ode mě slabost, takže jsem zvolila cestu omluvy.
Samozřejmě, že je tento pořad převzatý a Jirka se ocitnul v nějaké šabloně, kterou nesměl překročit, přestože nebyl jeho projev korigován, jak mi řekl sám, alespoň, že tak.
Kdybych se necítila zahanbeně, vypsala bych, co všechno Jirka udělal, jak doslova makal, o kolik dětí se staral, jak jezdil ve dne v noci, aby si splnil svůj sen a parky, zahrady či prostory, kde se pohybují děti byly veselé a krásné.
Vždyť to všechno znám, protože dělat dobro je neskutečná dřina a musí si člověk zvyknout na lži, pomluvy a závist. Tyto emoce já nemám, a tak se ještě jednou Jiřímu Antošovi omlouvám, dokonce i diskutujícím, měli mnozí pravdu.
Jdu na kapačku a vám všem přeji krásný den. Kdo zná Jiřího Antoše, tak ví, že co je výše napsáno je pravda. Škoda, že nevydržím sedět a tvořit další věty.
Odkaz na předchozí článek:
http://katerinakaltsogianni1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=761760
