Díky tomuto blogu si stále pohrávám s nápadem, že bych mohla kandidovat na prezidentku ČR. Proč ne? Poprosila bych Láďu Větvičku, aby se stal mým mluvčím. Jeho naprosto nezaměnitelný styl předčí Ovčáčka i Babiše.
Pozor, hned na začátku uvádím, že vím, bohužel, že bych asi nevyhrála. Ovšem ta představa, že bych říkala, co mě tady trápí, kde vidím černé díry, co bych ráda změnila, mě přitahuje. Prostě kandidovat na prezidentku je příležitost mluvit o všech nešvarech a kauzách, které jsou nevyřešeny naprosto svobodně a otevřeně. Bez kandidatury to prostě nejde. Vypadala bych jako úplný cvok, kdybych si stoupla na Letnou nabo pod sochu Sv. Václava a měla proslov. Většinou tam stojí protestanští křesťané, hrají na kytaru a lákají lidi k jejich víře. Už tam stejně stálo statisíce lidí a nikdo je neposlouchal, nic se nestalo. Takže kandidatura je vážně velká příležitost.
Možná bych si dala změnit svoje jméno na K. K. - káká, ale nechtěla bych vypadat, že kakám jako prezidentka na všechny lidi a na stát. Možná by stačilo, kdybych upravila svoje jména na Katerina K., protože by se děti o mně učily a vyslovit moje jméno je příšerné - foneticky se čte moje jméno Kalcojany.
Kdyby byl Ladislav Větvička mluvčím, tak by lidi byli na větvi. Dovolila bych mu, aby psal i tiskové zprávy tou svojí nádhernou řečí. Hrozí však, že by tomu nikdo nerozuměl, takže to by si L. Větvička musel vyřešit. On je fakt boží a to nemyslím ironicky, myslím to vážně, protože tento člověk jezdí i na místa, kudy prošla nějaká válka, kde jsou zbořené domy a kde je mrtvo. Tam může jet jenom člověk, který má velkou duši.
Jako první bych chtěla vědět, kde se berou ta neskutečná čísla, proč se státní shodek zvyšuje a snižuje, kde je vůbec začátek a konec těch všech dluhů? Pak bych chtěla jako prezidentka vědět vše o zdravotnictví a sociální politice státu. Úplně se vidím, jak řvu do mikrofonu, ať se lidé vrátí k tradiční rodině, ať se nebourá její struktura. Ještě více bych řvala s naprosto řeckou energií, aby neziskovky nenahrazovaly stát, především zdravotní pojišťovny, protože se jedná vlastně o žebrání, aby se mnozí uzdravili. Ne, vážně, je toho hodně, proč bych se rozčílila.
Nastudovala bych si pořádně české dějiny a lpěla bych na tom, aby se ve škole změnila osnova dějepisu, aby děti věděly od útlého věku o svém státu a potažmu národu co nejvíce. Matematiku bych nechala být, protože ta je neměnná, ale na MŠ bych si posvítila, protože to je tak zkažené, že vůbec nevíme, co se dnes učí, co bude zítra, prostě se učí děti podle toho, jaký "umělec," tomuto MŠ vládne. Možná bych ulehčila češtině, aby měla jen jedno "i."
Smlsla bych si na soudcích a na státních zástupcích, protože jako prezidentka bych je jmenovala. A tady by narazila kosa na kámen, protože bych o nich potřebovala znát pravdu. Průšvih, kdo by mi ji řekl? Podívala bych se Soudcovskou stolici a tvrdě bych se domáhala, aby byla k něčemu, protože je dosud k ničemu a soudci si žijí svým životem a vyskakují stále nad zákony a mělo by to být obráceně, že jo?
Problém je, že nepiju alkohol, takže žádné večírky s alkoholem, jelikož nemám ráda opilé lidi. Pak nesnáším - jak se to řekne slušně? Nesnáším, když chce někdo lézt do mého tělního otvoru, aha, mohla bych tomu říct podlézání. No tak toto by u mě nehrozilo, protože na to já mám nos a takový člověk by pro mě neexistoval. Určitě by to nebyl jeden člověk, byla by to fronta lidí, kteří chtějí zářit v blízkosti politicky významných osobností. Moc to nechápu, protože zářit vedle současných politiků je jako chtít vidět za tmy při svíčce v chrámu Sv. Víta celou tu krásu, která tam je.
Chtěla bych se, kdybych vyhrála, obklopit velmi kreativními a kvalitními lidmi. Věřím, že bych je našla, pár jich znám. Vůbec nemám ponětí, kde sehnat druhého Ovčáčka, který by za mě dýchal? Přesto, že se mi moc líbí mluva blogera Větvičky, jeho články jsou fantasticky napsané, protože psát jeho stylem je neskutečně těžké, nejsem si jista, zda by za mě dýchal? Pochází z rázovitého kraje, kde není zrovna vzduch pro oba dva. Prominula bych mu to, protože jeho tiskové zprávy a rozhovory by byly super, konečně by se národ mohl smát.
Jasně, jsme součástí EU, ale já bych jako prezidentka trvala na tom, abychom nebyli jako opičky, které skočí po každém pitomém nápadu EU a Česko ho jako první hned akceptuje. To tedy ne. Trochu bych EU ukázala, že jsme samostatný stát a že nemusíme dbát na všechna pravidla, které si oni vymyslí, protože tato země má vážně svoji historii, svůj vývoj, svoje naštvané lidi, kteří se díky normám EU a např. EET cítí jak ve svěrací kazajce.
Prostě nejsme v blázinci, i když tento článek je bláznivý, uznávám. Ale jestli budu kandidovat, tak se pustím hned do exekutorů a jejich nestydatých vyděračských manýrů. Co? To by bylo fajn, že?
