Jé, já jsem dnes ušetřila hodně peněz

Dnes mám svátek, který je shodou okolností slaven i v ČR. Katerina pochází ze starořeckého slova "hekatero," což znamenalo cudná, čistá, neposkvrněná. Neusmívejte se, prostě jsem přesně taková, až na tu cudnost, i když kdo ví?

V Řecku se neslaví narozeniny, ani kulaté, spíše se tají, hlavně my - ženy - je tajíme. Zato se slaví svátek a musíte být připraveni na hodně lidí, kteří mi chodili gratulovat bez ohlášení. Prostě je to jasné, mám svátek, tak přijdou. A to je nářez. Jednou přišlo 150 (slovy sto padesát) gratulantů. Maminka už byla nemocná, tak seděla, usmívala se a měla radost, že vidí tolik tváří. Já jsem také měla radost, protože mi pomáhala jedna paní a jeden číšník, který byl pro mě důležitý. Nějak ve svém životě můžu dělat všechno, klidně mít i WC, ale neumím a nechci nikoho obsluhovat, můj táta ze mě šílel.

Číšník nosil, děla kávu, naléval různé pití a já se bavila. Zkusila jsem se vžít do toho, že bych nesehnala žádnou práci, nežli číšníci a musela jsem se pousmát, jak bych byla protivná a dá se říci, že bych byla odporná. Prostě nesnáším rozkazování a hloupé řečí. Ani jsem tuto činnost nedomýšlela dál, protože jsem viděla, jak by lítaly talíře a já bych byla hned po hodině práce vyhozena.

Vrátím se k tomu, že je báječné slavit svátky a ne narozeniny, protože každý ví, jak se jmenujete, ale ty peníze, ty přípravy, ten binec v bytě po tom svátku je docela hrozný. Ovšem to, že se nikdo neptá na věk je fakt báječné a ty peníze, které utratíme v Řecku za svoje jméniny, stojí za to. 

Mimochodem jsem v takovém zápřahu, že jsem si ani nevzpomněla na svůj svátek, ale od rána mě budí sms a přejí mi - většinu jsou to Řekové, pár českých přátel, ale je ráno, takže předpokládám, že si na mě vzpomene více lidí. 

Nejsem Kateřina, ale Katerina, kdysi jsem měla v rodném listě Katalin, pak E´Kateriny, když jsem se nechala ve 23 letech pokřtít, a konečně mám svoji řeckou podobu mého jména Katerina, protože v Řecku dostávají narozené děti jméno po svých babičkách nebo dědečcích. Chválabohu za babi Katerinu, která byla super. Táta a každý řecký táta má přednost výběru jména, takže proto "Katerina." Druhá babička se jmenovala Chariklie, byla strašně lakomá a divná. Díky této babičce jsem zabloudila do Veliky, kde měla kamenný krásný starý dům, kde byl sklad oliv a všeho možného, co pěstovala. Ten dům tam stále stojí a já bych se do něho nejraději přestěhovala, ale je tam sklad olivového oleje. 

Já zapomněla na tu "cudnost." Byla jsem vychována i při mém temperamentu cudně. Chodit v prádle před otcem bylo nemyslitelné, bavit se o sexu to vůbec nehrozilo, nikdy by mě nenapadlo se svléknout před maminkou nebo před bratrem. Fakt bych se styděla.

Takže s tím svlékáním jsem měla dost problémů, dlouho jsem se styděla chodit v plavkách, protože jsem byla hodně štíhlá, ale moje přednosti přitahovaly zraky všech. Chodila jsem do určité doby ohnutá, rvala jsem ramena dopředu, prostě jsem se normálně za svoje velká prsa styděla, jako by se styděla každá holka. 

No - nebyla jsem pitomá? Byla a musím říct, že stále jsem, přestože už nejsem mladá holka a štíhlá jako proutek.