Heč, jsem bohyně!

Jestli se chcete dozvědět, jak máte zůstat mladí a krásní, navíc nestárnout, tak vůbec nepřeskakujte a nevynechávejte žádné slovo. Vyměním vám školní lavici za trůn, kde se scházeli bohové. Dohodnuto.

Sedím nad Tempami, přesně řečeno na Olympu, kde objevil Apollón krásnou Paraskevi, dnes již uznanou jako svatou. Ten kluk apollónský pobýval v Tempách, které se rozprostírají pod Olympem, dobrovolně osm let, protože zavraždil zlého a hnusného Pythóna, jelikož otravoval i jeho maminku. Odešel tam dobrovolně, aby se očistil z vraždy příšerného Pythóna. A vůbec ho nemuseli nahánět jako Krejčíře. Jeho dobrovolné vězení trvalo osm let a za tu dobu udělal z tohoto kraje nádherný a bohatý kus země, který neodmyslitelně patří k řeckým bájím a pověstem. 

Druhá pověst říká, že krásnou Parakievi objevili kopáči, když narazili na pramen živé vody. A protože byla opravdu krásná a hlídala ten pramen, tak i v této verzi se jí dostalo té cti, že byla prohlášena za svatou. Z velké části je ve skále vytesaný i kostel Sv. Pareskievi, kde si můžete zapálit svíčku a přát si na tom posvátném místě jen krásné věci. Na stole jsou lístečky, kam zapíšete jména svých blízkých a přátel a vložíte je do nádherné mísy. I za ně si můžete přát, co je libo.

K prameni se jde úzkou, do kamene vytesanou, chodbou, spíše kamenným tunelem, který příjemně chladí. K samotnému prameni už musíte téměř po kolenou. Já tam samozřejmě jezdím každý rok, někdy i několikrát, naberu plno vody, myji si v ní obličej, smočím si vlasy a nohy. Všude, kde pobývám ochraňuji tuto vodu v ledničce. A sem tam si dám kapku na temeno hlavy. Věřím, že je to voda uzdravující a omlazující, i přestože mi do ní spadly moje sluneční brýle.

Tančím před monitorem něco jako aerobik, trochu něco jako hip-hop, docela je ten tanec náročný, ovšem já vydržím. Sleduji hodinky, protože jsem si řekla, že budu tančit čtyřicet minut nejméně. Chytré hodinky mi ukazují tep a já je raději nevnímám. Proč také? V ledničce mám vodu, tak si trochu kápnu, kdybych se cítila unaveně, nedej bože, kdybych se cítila jinak než bohyně.

Při tom pocení si uvědomuji, že ani bohové to neměli jednoduché. Samozřejmě, že tehdy nebyl moderní aerobik nebo zumba, ale zase museli umět hrát na lyru, chodili pěšky, až na vrchol Olympu, kde se scházeli a předávali si moudra. Zdůrazňuji, že neměli žádné sportovní boty. Byli bosi, téměř nazí a byli krásní a moudří. Pochybuji, že i sestra nejkrásnějšího boha - Artemis -  měla čas sebou mrskat u TV, navíc takové bedýnky ani neexistovaly. Zato se stala bohyní lovu, což bylo hodně pracné, když si vzpomenu na myslivce, kolik lživých historek si vymýšlí z lovů, tak ona by asi poprosila bráchu Apollóna, aby vystřelil nějaký šíp a nějakého myslivce trefil do zadku. Kromě toho, že byl nejkrásnější, byl znám i svým uměním a přesnými zásahy jeho pověstnými šípy.

A slyšeli jste někdy, že bychom věděli, kolik je bohyním a bohům let? Neslyšeli, že ne? I ten jasný a nejkrásnější bůh Apollón, jeho sestra Artemis, prostě všichni bohové z jeho party, podléhali bolesti i smutku. Ale ta radost, že se jich nikdo neptal, kolik jim je let musela být báječná a osvobozující. Určitě to bylo super, protože si vůbec nemohli uvědomit svoje roky.

Hážu si na sebe ručník a jdu si sednout na svůj trůn do obýváku v podobě koženého gauče. Blaženě se usmívám, že jsem objevila skvělou věc. Ještě si skočím pro svoji živou vodu a celá se pokapu, než vyslovím to, co je úžasné, to, co asi dávno vím, dělám, co čtu, ale neumím to vyjádřit jednoduše.

"Bohyně jsou bezvěké."

P. S.

A proč bohyně? Protože si máme svým životem vládnout sami.