Filantropem se nestaneš, filantropem se rodíš

Přemýšlím nad všemi sbírkami, které vidím na různých webových stránkách mnoha organizací, které pomáhají především dětem nebo rodinám, jejichž finanční situace je, bohužel, nemocí dítěte naprosto zoufalá. Mnohdy tyto nechápeme.

Některé z těchto organizací znám osobně. Úmyslně nevypisuji jejich jména, protože o jejich název nejde, ale o jejich činnost. Většinu těchto organizací vedou lidé, kteří se narodili se „syndromem filantropie.“ Tento syndrom, resp. tento název mě napadl, když jsem se otočila do minulosti, dívám se do přítomnosti a chci pomáhat i v budoucnu.

Není to nic ojedinělého, ale tak nějak si myslím, že ve vyspělém státě by neměli rodiče prosit, žádat, někdy se dá říci, až  žebrat o  finanční podporu lidi, aby jejich dětem byly poskytnuty různé pomůcky či nákladná léčba, především pokud je tato aplikována v zahraničí, protože v Česku např. ještě není léčba dostupná.

I přes tyto moje otazníky a otázky sleduji, jak lidé přispívají a pomáhají ze všech sil. Většinou přispívají důchodci nebo lidé, jejichž finanční situace není nijak obdivuhodná, za to jejich srdce ano. Zvykli jsme si na charitativní koncerty, posílání sms za několik korun, abychom přispěli na záchranu dětských životů. Zvykli jsme si prostě prosit lidi a tím ulevujeme státu od jejho povinnosti, aby byla léčba pro těžce nemocné děti dostupná. Zmíním jednu diagnózu a tou je SMA - spinální muskulární atrofie - u narozených dětí, u dětí malých, jejichž osud je předem zpečetěn. Docela šílená budoucnost, kterou si nikdo z nás nedovede představit.

Hodně lidí se honosí známostmi s miliardáři a vytahují se, že oni osloví toho nebo onoho. Vždy se smutně usměji, protože vím, že ti nejbohatší mají svoje nadace, které slouží zase bohatým dětem k jejich vzdělávání. Tito boháči nepřispívají na zdraví lidí. Existují výjímky, např. jeden, Bill Gates, který skutečně položil svoje podnikání na ortel minulosti a jeho aktivity se točí kolem filantropie a charity.

I tady v ČR máme dva významné podnikatele, kteří prodali svoji firmu a velmi nezištně pomáhají všem nemocným dětem bez ohledu na jejich dg., pouze s ohledem na jejich katastrofickou finanční situaci, která zavládne v každé rodině, kde je těžce nemocné dítě.

A co na to stát? Já nevím, jak je to možné, když jsou k dispozici pro vědu a výzkum,pro rezort zdravotnictví miliardy z evropských fondů? Já na toto neumí vůbec odpovědět. A myslím si, že nikdo, kdo se věnuje těžce nemocným dětem, nezná odpověď, proč laskaví lidé nahrazují stát, vlastně spíše zdravotní pojišťovny, mnohdy i MPSV, které by tyto sociálně oslabené rodiny v nemoci dítěte mělo zaštítit po celou dobu těžké nemoci.

A tak jsem přišla na to, že "Filantropem se nestaneš, filantropem se rodíš."