Dvojité dobrovolné vězení P. P.

Každý, kdo šel v komunismu na VŠ vojenskou, byl vojákem, si vlastně dobrovolně vytvořil další vězení. Jedno mu poskytoval socialistický systém a druhé mu poskytla vojna. Petr Pavel byl jedním z nich. Dvojité vězení si mohli vybrat

dle mého jenom jedinci, kteří fakt socialistický systém milovali. Jiné vysvětlení pro druhé doborovlné vězení nemám. I na mě působí Petr Pavel mužně, vojensky, prostě tak, jak byl vychován, tak, jak absolvoval vojenskou kariéru za KSČ, ale i po pádu socialistického systému, kde získal vysoký post v NATO.

Vojáci jsou zvyklí poslouchat a rozdávat rozkazy. Mezi vojáky to byla běžná praxe a ne nadarmo se říkalo "zelené mozky." Dnes tento výraz vymizel, ale pozor na to, když vládne zemi voják, který se překulil z jednoho systému do druhého i po odříkání přísah.

Nyní nenarážím na osobnost Petra Pavla, ale vzpomenu si např. na Jaroslava Tvrdíka. To byl voják k pohledání. V 18 letech vstoupil do KSČ, pak vedl cestovní kancelář Volarézu, kde chodil ve vojenském. To bylo po listopadu 1989. Bylo to směšné a já se dost bavila, když jsem s ním šla jednat. Vlastně, když se tak zamyslím, najednou mi přijde trochu logické, že byl vyslán do Ruska a do Číny. Vrátil se s dluhy, přesně tak, jako když odcházel z funkce g. ř. ČSA. Vlastně jeho mise postrádají logiku.

Přeci nemůžu přísahat jednomu systému, pak druhému systému, a říct, že jsem musela vstoupit do KSČ, protože jsem chtěla dělat vojenskou kariéru. Právě tyto přísahy a převlékání kabátů u vojáků mě naprosto děsí. Do roku 1989 bojovali čeští vojáci v kasárnách nebo doma s manželkou a se svými dětmi, nikde jinde nebojovali, což je muselo iritovat, protože měli vystudovanou vojenskou školu. No tak bojovali tam, kde mohli.

Osobně mám k vojákům velmi odtažitý odstup. Jednou jsem zažila jednoho českého vojáka na pláži, byl na dovolené v Řecku. Rodina seděla pod slunečníkem, nemluvila, on se podíval na hodinky a rozkázal.

"Za pět minut jdeme plavat." 

Pozorovala jsem toho vojáka, který byl malého vzrůstu, jeho utrápenou manželku a jeho nemluvné dvě děti. Fakt, dodržel přesně pět minut a rodina mohla hupsnout do moře a do vln.

Možná je Petr Pavel inteligentní, dobrý, skvělý, ale tu vojenskou strategii cítím na sto honů. Možná, že on by za svoji VLAST bojoval. Možná..., ale to dvojité vězení nejsem schopna pochopit, i kdyby mi někdo říkal milión argumentů.