- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
každý má něco a málokdo to má lehké-jak jsem už napsala u předchozího blogu.jsou lidi kteří mají potřebu sdělovat radost ale i bolest a kterým se uleví když se to traumatické podělí-jiná to drží v sobě protože mají pocit že určité věci jsou nesdělitelní a slovy se rozmělní překroutí znehodnotí-neodsuzuju ani jedny ani druhé-každý jsme jiný, ale už jen to že se navzájem čteme komentujeme a snažíme si porozumět vidím jako velké plus-držím palce všem
Jo, Libuško, to je fakt, že se navzájem čteme. Jdu na Vás, měl jsem to v plánu. Díky moc.
"Volaly jsme obě po objetí."
On někdo jezdil přes vás?
Jasně, sem a tam, navíc traktorem. Proč jako?
Kateřino nikoho nepřehodnocujte... máte to obě sakra těžký... držte se lidí v reálu a virtuál berte jako... jako nevím co.Sám jej mám rád, ale nepřeceňuji :)
Filipe milý, jo, díky, dobrá poznámka.