Včerejší bouřka zasáhla asi nejvíce sever Řecka, konkrétně Chalkidiki, kde zahynuli i dva čeští turisté. Už jsem v Řecku zažila zemětřesení, neskutečné vlnobití, které zatopilo domy, ale i bláto z hor, ve kterém se lidé brodili.
Jednou se rozhodli moji bratranci a sestřenice, že půjdeme lovit ryby. To žila ještě babička Katerina. Nebe bylo krásně modré a sluníčko hřálo. Bylo mi divně, tak jsem odmítla, spíše jsem se zdráhala. Během jedné minuty se zatáhlo nebe do černé barvy a vlny už nepustili rybáře zpět. Poprvé jsem viděla, jak umí zabíjet síla vody. Rybáři s jejich bárkami či lodičkami byli zabiti o skály. Bylo mi špatně. Ten den zahynulo utopením 120 lidí, je to dávno, ale díky včerejšku se mi tato vzpomínka vrátila. To jsem jezdila do Řecka autem. Na zpáteční cestě jsem potkávala auta s rakvemi, příšerný pohled.
Řekové jsou trochu zmatkaři, takže když se něco děje, předávají si zprávy. Křičeli na mě, ať si uklidím věci, protože přijde strašná bouřka. Tahala jsem matrace z verandy, uklízela jsem polštáře a sebrala jsem prádlo. Najednou se zvedl silný vítr a začalo pršet, ale za chvíli to přešlo. V dáli bylo vidět, že je nad Chalkidiki bouře. Velika je naproti Chalkidiki. Obě oblasti jsou pobřežím Egejského moře. Když je jasno, tak je vidět jeden prst za tří. Na rozdíl od Chalkidiki je Velika obehnána pohořím Kissavos, které nás ochraňují od bouří a dešťů, ale ne vždy.
Je mi líto dvou Čechů, ale i ostatních cizinců, kteří takto přišli o život (zatím jich je šest, sedmý se postrádá). Už jsme měli včera i zprávy z Itálie, kde lidé přišli i o střechu nad hlavou, ale dokud to nepostihne nás samotné, tak to prostě nevnímáme.
Zažila jsem tu i zemětřesení. Jednou jsem jela na letiště. V Thessaloniki bylo zemětřesení a já se udiveně dívala na vysoké budovy, jak se kolíbají sem a tam a zase se postaví. Horší to bylo kdysi ve Volosu, přístavním městě, v bance, kdy se vytrhl mramorový stůl zabudovaný do mramorové podlahy. Tak tak jsme utekli všichni ven. Odjela jsem za babi do Argalasti v Piliou a večer zemětřesení pokračovalo. Postel se mnou lítala sem a tam, spadly obrazy a babi Katerina nás vyhnala z kamenného starého baráčku. Celá Argalasti spala na náměstí. Kdyby to nebylo zemětřesení, tak ten pobyt na tom náměstí by byl super.
Přírodní živly se nesmí podceňovat, protože jejich síla je vážně smrtelná, ať je to oheň, bouře, zemětřesení či záplavy, ovšem na nečekanou bouřku se nikdo neumí předem připravit.
