Dostala jsem sprdunk

Od koho? Od pravého Angličana? Proč? Abych nebyla kritická k Čechům. Stephen je úžasně chytrý muž, který mě potřeboval sprdnout totálně po anglicku. Jsme v Řecku a já jsem sešla k nim dolů. Začalo to nevině, i když jsem to cítila.

Myslela jsem, že na mě jde s nějakou otázkou ohledně řečtiny, ale to nebyla pravda. Ptal se, proč píšu blogy. Bylo mi to divné. A jelikož od doby, co jsem v Řecku jsem napsala jeden, tak jsem si řekla v duchu:"Aha, jsem zase něco kritizovala."

"Myslíš, jak jsem psala o těch 40 letech sovětské okupace a 400 letech turecké nadvlády v Řecku?" zeptala jsem se, abych byla v obraze. 

"My jsme byli také v područí Habsburků 400 let," odvětila jeho skvělá partnerka Jindřiška a já se zamyslela, že je to pravda.

„Hele, podívej se, já to dělám jako Angličan obráceně. Já pomlouvám Angličany a všechno je ready,“ pověděl Stephen a díval se na mě chytrýma modrýma očima, které se hýbaly, vlastně ty oči mluvily za něho.

Stále jsem mlčela, ale už jsem tušila, oč tu půjde. Bavil mě ten jeho diplomatický způsob s tím suchým anglickým humorem. Hltala jsem jeho slova, protože to stačilo říct jednoduše. Ale Stephen, jinak řecky Stefanos, byl chytrý a tak si bral servítky.

„Musíš pomlouvat Řeky, pak tě budou mít na blogu……,“ ale to nedořekl.

Čekala jsem, že řekne, že mě budou mít rádi, ale to tedy milý Angličan neřekl.

„Takže já mám pomlouvat Řeky, vlastně je mám kritizovat. Možná, že máš pravdu,“ řekla jsem a zamyslela jsem se, co mi na těch Řecích vadí.

„Mám to. Vadí mi, že staří Řekové srkají a někteří mlaskají,“ prohodila jsem.

Stefanos vytasil svoji bílou ruku a byl náramně spokojený, že jsem to pochopila, protože hned odvětil, že to je ono, ať to napíšu. Jeho vítězný úsměv byl k zulíbání.

Dnes ráno jsme se vydali i s jeho skvělou partnerkou Jindřiškou a s mým synem do Larissy. Já potřebovala k lékaři, vzít si značky z řeckého auta z depozitu, oni se chtěli podívat na antický amfiteátr a na nějaké památky.

Konečně přišla situace, která mě v Řecku rozčiluje. Uprostřed silnice se střetli známí řidiči, tak zastavili, vytvořili kilometrovou kolonu na každou stranu a dohadovali se, kam půjdou na kávu. Nikdo jim nenadával a nikdo na ně netroubil. Zkazili mi to, protože jsem byla jediná vzteklá, že tam zdržují, ostatní Řekové byli v pohodě, tudíž jsem neměla šanci ječet na dva řidiče, kteří byli rádi, že se potkali. No a co jako, že se dohadují, kde se sejdou na hlavní silnici, která vede do Larissy?

Nakonec jsem si koupila něco v obchodě a čekala jsem, že budou chtít peníze za igelitovou tašku jako v ČR, kdy mi tvrdí, že je to nařízení EU. Ale zase nic. Naštvala jsem se na ty Řeky, že na to kašlou, že dávají tašky zadarmo. A to hned několik. Hlavně v supermarketech, protože do každé igelitky skládají jídlo zvlášť, např. čistící prostředky, kávu apod. Měla jsem pět tašek a nechtěli po mně ani cent.

Tak jsme se synem donutili milého Angličana a skvělou Češku, abychom přešli na druhou stranu u centrálního náměstí v Larisse, kde nebyl přechod. Angličan se rozhlédl, divil se, že jsme tak laxní k zákonům, ale nakonec přešel. Nikdo netroubil, nikdo nenadával, nikdo nás nepřejel.

Těšila jsem se domů, kde mám na návštěvě jednoho blogera s celou partou. Nechávají venku všechny čaje, plavky, kola jsou za barákem a moje super elektrická koloběžka také. Všechno bylo na svém místě a milý bloger Roman byl s partou na kolech. Všechno tam zůstalo tak, jak to nechali ráno, dokonce jim ani toulavý řecký pes nic neodnesl. Vlastně mají vyložené čaje, skleničky a plavky od prvního dne, co se tady ubytovali. 

Do prčic, lidi, já se fakt budu snažit kritizovat Řeky. No, jeden příklad bych našla. Doktorka měla téměř hodinový skluz, vytáhla jsem 50 EUR, abych jí zaplatila za ošetření, ale ona si vzala jenom 20 EUR. Tak to mě fakt naštvalo. Konečně dojel syn do lékárny a volá mi. A to už jsem se těšila, že bude průšvih. Zvedla jsem netrpělivě telefon, abych měla konečně námět.

„Nemáme ty léky v kapslích, ale v tabletách,“ může být řekla milá lékárnice, která nevěděla, že je to můj syn, takže mi začala mého kluka chválit, jak dobře mluví řecky, jak je vychovaný a jak mi do zítřka sežene žvýkačky z ostrova Chios, které jsou neuvěřitelně léčivé. Ale fakt, budu se snažit, to mi neříkejte, že tady něco nenajdu, abych na těch Řecích nenechala nit suchou. Když tak je donutím všechny vstoupit do moře, ať jsou mokří, kdybych nic nenašla, ale vážně, fakt a skutečně se budu hodně snažit je kritizovat, ono se něco najde.

A vám všem bych chtěla říct, že když něco hodnotím, tak mě berte jako člověka, fajn, jako ženu, takže takového půl člověka, která žije v ČR jako vy všichni, která vidí a vnímá. A dokonce mám český národ, až na ty politiky, ráda, protože tam mám ty nejlepší kamarádky. Mám ráda Jindřišku, která patří ke Stefanosovi, je inteligentní, je milá, je charismatická a je to Češka, tak jako většina mých nejlepších kamarádek a kamarádů. Až na to, že se učí řecky jak ona, tak i Stefanos, který na mě určitě vlítne zase s nějakým řeckým rébusem jako dnes na pláži.  

Tak dobrý jo? Určitě něco najdu, co bude stát za napsání.