Po celém pobřeží se pečou jehňata a kůzlata, skončil půst, všichni byli v kostele nádherně oblečení a stáli před kostelem, aby oslavili na nebevzetí Sv. Pannu Marii. Katolíci matku Ježíše prý za svatou neuznávají, je to divné.
Jednou tu byla jedna protestantka, která otvírá dlaně a řve do nebe "halelujá," a tolik nenávisti vůči Panně Marii jsem nikdy neslyšela. Vypadalo to, jako by ji ukradla majetek, manžela, celý život. Poslouchala jsem její nenávistná slova o sv. Panně Marii a kroutila jsem hlavou. Tady v Řecku je Sv. Panna Marie skoro nejvíc.
Po Velikonocích je dnešní svátek tím největším pro věřící v Řecku. Ani nevědí proč, ale vědí, že se musí rodiny sejít, péct jehňata a kůzlata, dělat kebab, narvat stoly dobrotami, zajít nebo zavolat všem Mariím, Panagiotám a Panagiotisům, protože i oni mají dnes svátek.
Sedím doma, píšu a ze všech domů sem doléhá hudba. Vyjdu tedy na balkón a vidím, jak už mnozí tančí řecké tance. Zrovna se dívám na čtrnáctiletého kluka, který válí zimbekiko jako dospělý. Takže dopiši článek, převléknu se z domácích šatů a jdu dolů mezi ně. Jsem pozvaná. Je mi líto, když se dívám na fotku maminky, že už tu není, bože to byly krásné oslavy.
Věřící se moc nezajímají, proč je ten či onen svátek, vyrůstají v tom, prostě je to svátek Sv. Panny Marie, na kterou tu všichni věří nejvíce. Každý má její ikonu doma. Vždyť to byla ona, která porodila Ježíše, tak i proto je pro mnohé nejvýznamnější svatou, na kterou věří, modlí se k ní a děkují jí za ochranu.
Nevěřící se ptají, proč je půst, proč je ten svátek tak významný? Posledních deset dní ze čtyřiceti dní půstu je skutečně bez živočišných tuků. Zvláštní je, že se jedí sépie se špenátem, jinak je to období, kdy řecký národ - nejvíce ti starší - hubnou, ale pak přijde dnešek a opět se přejídají, slaví, tančí, zpívají, prostě si užívají toho, že se dnes schází celá rodina tam, kde se narodila.
Tady ve Velice to tak není, protože je to letní letovisko, tudíž za svými rodiči či dětmi přijíždí rodina sem a slaví se tak, aby bylo jasné, že jsou pohromadě, že jsou spolu, že uctí tento svátek tím, že se sejdou u společného stolu, když přijdou z kostela.
Věřící mi na mnoho mých otázek neumí opravdu odpovědět. Mám otázky, protože jsem vyrostla jako ryzí ateistka. A čím více se ptám, tím více zjišťuji, že věřící mi neumí odpovědět. Nemusí, prostě víra k nim patřila od útlého dětství.
Je to pro mě zvláštní pocit, protože oni vědí, že už všechno řekl Bůh, Ježíš a možná i Panna Marie. I přesto se mi tento svátek líbí. Tímto dnem budou končit pomalu řecké prázdniny a z Veliky za chvíli odjedou davy Řeků do svých měst a do svých domovů a já budu čekat na barevné stromy podzimu, kdy to tady hraje všemi barvami. Budu se těšit na klidné moře, které je v září nádherné. A také budu pomalu přemýšlet, že odjedu do Čech.
Mám chuť odjet autem, podívat se do Skadarlie v Bělehradě, podívat se v Budapešti, kde jsem se narodila, podívat se do Bratislavy, kde mám kamarádku a do Trenčína, zastavit možná v Třeboni, protože jsem tam mnoho let nebyla. A jestli tuto variantu zvolím, tak to bude pro mě také velký svátek.
Všem Mariím přeji všechno nejlepší.
