Chci chlapa, protože jsem panic!

To zase bude něco. Moderátorka si bere do pořadu homosexuála, který je panic a chce se oženit s mužem. Na první pohled to není vůbec hezký muž, je divný, vypadá jako myš. Do svého pořadu si zve lidi, kterým je ochotna pomoci. 

Podle mě tato žena moderuje jeden z nejskvělejších pořadu, kam si zve kontroverzní osobnosti, gendery, transsexuály, homosexuály, ale i heterosexuály, kteří se svým životem divně zatočili. Prostě pořad je o tom, jak lze komukoliv pomoci bez ohledu na jeho orientaci či postavení ve společnosti.

Slyším divný hlas, kde vládne fistule. A kde je fistule, tak mě stoupá tlak. Zaměřila jsem se na toho, kdo tak ječí, že chce chlapa. Ženské hlasy v Řecku jsou podobné mému – jsou altové. Takže mě si mnohdy pletou s mužem. Díky tomuto chlapíkovi asi začnu chodit na foniatrii, nechtěla bych, aby si mě pletli s mužem jeho kalibru, resp. kalibříku.

Musela jsem se posadit. Nežli odvyprávím příběh, tak bych se ráda dotkla toho, že i když v antickém Řecku bylo zcela normální obcovat s jinochem, tak v současné historii se homosexualita zdála být tou největší ostudou. I proto se mnoho homosexuálů nechovalo tak, že by to na nich bylo poznat. Ovšem doba se změnila a Řecko vyndává ožehavé téma ven v takové míře, že žasnu. Navíc jejich TV pořady nejsou dvaceti minuté, ale většinou dvouhodinové, kdy mají všichni diváci možnost do studia zavolat a klást otázky. To se mi líbí. Ne kvůli homosexuálům, ale kvůli všem lidským tématům, která se řeší.

Tento týpek byl vysoký tak cca max. 160 cm a hrozně se vytahoval, což mě nezmátlo. Bylo to o tom, že má velmi nízké sebevědomí. Je to panic, je mu 40 let a chce se oženit s nějakým mužem. 

Moderátorka: „Myslíš si, že jsi hezký a inteligentní?“

Homosexuál: „Ano, proto mi všichni závidí. Jsem krásný, jsem hodně inteligentní, vím o tom.“

Já: „Jsi ošklivý, vůbec nejsi hezký, ne, ne a nejsi, i kdybys měl 10 dioptrií a neviděl se, tak prostě hezký nejsi. Jsi hrozně nafoukaný a hloupý,“ mumlám si a radši sedím a už nedutám, abych nepřeslechla jeho další blbost, kterou určitě vyřkne.

Moderátorka mu přiblíží kameru a monitor a nutí ho, aby se na sebe znovu podíval jako cizí člověk a klade stejnou otázku, zda si myslí, že je hezký, proč by ho někdo chtěl za partnera.

Homosexuál si vyčistí brýle, znovu si je nasadí a dlouze a zalíbeně se na sebe dívá do monitoru.

„Jo, ano, yes, ja, da, jsem opravdu moc hezký,“ konstatuje a moderátorka vytřeští oči.

„Kámo, volají muži, kteří by tě o to panictví mohli obrat, mají o tebe zájem, ale ptají se, jak na tom jsi ekonomicky?“ povídá moderátorka, která bez slova „kámo,“ neudělá jediný pořad.

Homosexuál vytřeští oči a začne ječet, že on chce bohatého muže, který ho dostane z toho sklepního bytu. Někoho, kdo s ním bude chodit konečně ven a budou si popíjet kávičku, protože on alkohol nepije. Prostě chce boháče.

„Počkej, kámo, moment, to je dost důležitá informace, to jsi mi neřekl,“ povídá moderátorka hodně naštvaně.

„Já chcíííííííííí bohatého muže, nechci žádného chudáka,“ pokračuje v hysterickém výstupu homosexuál.

„Podívej se na sebe znovu, jak vypadáš? Dívej se kriticky, řekni mi, jestli jsi fakt hezký,“ zvýší hlas moderátorka a nastaví mu znovu monitor.

Homosexuál si posunuje brýle, hladí se po vlasech, dívá se na sebe i z profilu a nakonec řekne, že je fakt krásný.

„Tak jo, jdi domů, sem patří lidé, co potřebují pomoc. Vrať se do sklepa. Ty potřebuješ úplně někoho jiného, nežli jsem já,“ řekla nekompromisně moderátorka, vynechala i slovo „kámo,“ a vyhnala ho ze studia.

P. S.

Z menšin se nám stávají většiny, což je docela divná představa. Rozhodně se těmto menšinám věnuje více pozornosti, nežli člověku, který by chtěl žít klasický heterosexuální život. A to mě docela štve.