Chci být jako Soukup!

"Jdu do fitka, abych byl chytrý," mě dostalo. Toto sdělení není přesné, ale vystihuje to, co Jaromír Soukup řekl, když porovnával tlusté a hubené lidi. Dostala jsem touhu, která mě rozdrtila. Musím být štíhlá a chytrá jako ON.

Z jeho pořadu ve stylu "one man show," slyším, že půjde tedy i ON na hoďku či dvě do fitka, aby nebyl blbý. Vedle něho na plátně byly průřezy mozků. TV jsem vypnula, protože nemám správné BMI, prostě jednoduše jsem byla srab. Nechtěla jsem vidět svůj mozek. Jaká škoda, že se na Jaromíra Soukupa nedívám pravidelně, že píšu článek na základě jedné minuty úžasného programu neodolatelného Jaromira Soukupu o mozcích.

V jedné diskuzi mi někdo napsal, že je skvělé vypnout zvuk a máchat stejně rukama jako to dělá právě Soukup. Takže jsem to včera zkusila. Byla jsem na kávě v jedné velmi známé kavárně ve staré Praze, kde se seděla většina gayů. Protože ráda pozoruji lidi, tak jsem se v duchu křižovala a děkovala pánu bohu za to, že můj syn je heterosexuální. Já bych skutečnost, že by byl gay asi možná přežila, ale jeho otec určitě ne. 

Jeden Američan tam balil jednoho kluka, který byl tak asexuální, tak slizký, že jsem se na ně sem tam podívala. Ten kluk měl účes jako Jaromír Soukup. Naštvala jsem se, že kopírovat Soukupův ulízaný účes není zrovna originální. Mladý gay mě tím čím dál více štval.

"Kam furt koukáš?" zeptal se mě můj společník.

"Na toho kluka, co ho balí ten Amík. Štve mě, že má účes jako skvělý Jaromír Soukup," odpověděla jsem se vší vážností, kterou jsem v tu chvíli ze sebe vydolovala.

"Si děláš prču, ne? Neříkej mi, že se ti líbí Soukup?" pokračoval společník, který celý voněl nějakou značkovou toaletní vodou.

"Že ty jsi gay?" vypálila jsem na něho otázku, protože měl kolem krku přehozenou červenou šálu.

Společník se trochu naštval, ale protože je to hodný chlap, tak se naštval oprávněně. Sundal šálu, hodil ji přes židli a i on upřel zrak na toho ulízaného kluka.

Měla jsem hrozný hlad. Ale při vzpomínce, že bych mohla mít tlustý mozek jsem si objednala salát ceasar bez krutónů, abych neztloustla ani miligram. Na stůl mi přinesl vrtící se číšník salát, který vypadal na první pohled nekale. Uždibovala jsem salát, píchala jsem vidličkou do suchého kuřecího masa a popíjela jsem čaj. Vedle mě seděla ještě kamarádka Irča, která je prostě hodně štíhlá. Jedla jiný salát a asi stokrát řekla, že už dlouho nic tak dobrého nejedla.

Irča ke svojí mluvě také hodně používá ruce jako Jaromír Soukup. V duchu jsem na ni žárlila a padlo tam i podezření, že se možná to máchání rukou učila spolu se Soukupem. Leč moje ženská hrdost mi nedovolila se zeptat. 

Konečně jsem sedla do auta a doma jsem si pustila jeho pořad z archívu TV. Vypnula jsem zvuk a máchala jsem rukama podle předcvičující Jaromíra. Tedy to byla síla. Jednak jsem vypadala jako totální debil a za druhé jsem litovala, že nemám na krku límec. Vydržela jsem to pět minut a složila jsem se do křesla. 

Zavolala jsem kamarádce, která pracovala v TV Barrandov. Chtěla jsem se jí zeptat, jak se jí daří? Je to rok, co odešla z této skvělé televize a hned se zhroutila, protože tu genialitu J. Soukupa nepochopila. Možná už odcházela zhroucená. Celý rok se dává dohromady po tom, co prožila s Jaromírem Soukupem, musela mu být moc nablízku a musela vnímat tu obsáhlost a mozkovou kapacitu J. Soukupa. A to je fakt hodně těžké. Nevím, jestli to někdo dokáže.

"A už ses uklidnila, když nevidíš Soukupa?" zeptala jsem se.

"Kačí, to mi bude dlouho trvat než HO překousnu, ale už začínám chodit do práce," slyším zlomený hlas v telefonu.

"Vážně je tak šíleně inteligentní a děsně náročný, že tě tvoje působení vedle něho tak položilo? A proč tam tedy neskočíš a nepřekousneš ho? Nic to není. Já překousla jako malá žížalu," radila jsem kamarádce a při vzpomínce na překousnutou žížalu jsem zase dostala komplex, že mě jen tak někdo nepřekousne.

"Kačí, na to není ani odpověď. Soukup je ............ Víš, že neumím být sprostá," pokračuje v hovoru moje kamarádka, kterou hned přesvědčuji, aby to zkusila, že se jí uleví, že není sprostých slov, ale sprostých charakterů.

Začala jsem jí vysvětlovat, jak mi Jaromír Soukup zpříjemňuje den, hlavně tedy ty večery. Vyprávěla jsem jí, jak máchám rukama. Přiznala jsem se jí, že tedy na něho nemám, že pokračuji v hubnutí, byť mi pan Prof. MUDr. Hirt, soudní patalog potvrdil, že lidé, co jsou příliš hubení, vegetariáni a vegani, lidé, kteří si nedopřejí jídlo, mají smrsklé mozky a jejich tkáně jsou stařecké.

No jo, je to tak. Lidé neumí pochopit proč je tyto typy osobnosti lákají. Jsou jiné, vypadají výjimečně. Osobnosti, které sami sebe obdivují jsou naprosto bezcitné, naprosto asociální, naprosto neznají žádné hranice, kam až mohou dojít. A proč by je to mělo zajímat? Žijí svojí velikostí a zkopou do klubíčka kohokoliv, když neslyší od rána do večera lichotky o tom, jak jsou chytří, jak jsou skvělí, jak jsou štíhlí, jak jsou ojedinělí atd. atd., především to, že mají geniální mozek a jsou ojedinělí. A hlavně milují sami sebe. Stačí je respektovat, ovšem pozor, ani to ovšem nestačí. Nic nestačí, můžete se ulichotit, můžete lézt po zemi, stejně nebudete vůbec dobří, dokud se nebudete klepat v rohu. A tím pádem už o vás nebude zájem, protože nejste pro ně dostatečně silní. 

A tak doporučuji další skvělou hubnoucí aktivitu, kterou je běhání. To já nemůžu, protože bych musela mít tři podprsenky a stejně bych riskovala, že se mi zablokují záda. Ale vy, co si můžete dovolit běhání, tak běhejte, na máchání rukou se vykašlete. Protože až potkáte osobnost, která je tak ojedinělá, tak prostě utíkejte jako Zátopek. Zachráníte si zdraví.

P. S.

Tak bacha na tu tzv. výjimečnost, nemusí to být zrovna taková, která si zaslouží pozornost. Zdrhejte.