Nerada chodím na návštěvy, ale to je chyba. Podle bytu se pozná dost dobře charakter, vím to, přesto nechodím. Neorientuji se ani v obydlí, ani v oblečení žádnými módními trendy, nečtu žádné příslušné časopisy. Řídím se citem.
Nejde o to, zda je drahé nebo levné zařízení, ale jak je byt tvořen. Měla jsem tuto kreativní práci dělat profesionálně. Navrhla jsem hodně domů i bytů, mohla bych je propagovat. Dělala jsem to zadarmo a nebudu o tom psát. Svoje podpisy obydlí ukáži ráda, aniž bych očekávala slova chvály. Každý by měl zůstat svůj. Vloni v srpnu jsem zavolala jednoho mladého kluka (19 let), on přiletěl a já nakoupila zemité barvy, tak se podívejte, jak to začalo a jak to dopadlo.
Aby byla kola nepravidelná, vzala jsem kbelík, vaničku, tácek, kastrol a tužkou jsem obkreslila tvary, které Pavlík musel vymalovat. Byla to pěkná piplačka.
A tady je to hotové - pověsila jsem motýlka ve stejné barvě do horního kruhu.
Nejhorší bylo to křeslo, kam ho umístit, aby to bylo vkusné. Musela jsem koupit stejné polštáře a taburet. Byla 50 % sleva, tak se to krásně nakupovalo.
A ještě jeden pohled.
A ještě ukáži, jak se starám o svoje návštěvy - toto je garsoniéra vedle mého bytu. Byla tvořena pro romantické páry.
Kromě nového křesla je nábytek z roku 2002 a to včetně velmi zajímavého koberce. To je sice všechno pěkné, protože já osobně mám ráda kolem sebe krásno, ale to moře, tu záři, do které ráno chodím, kdy sedím na břehu a čekám na východ slunce, to nenahradí ani palác, ani tuny peněz. Moře a jeho síla a krása je něco, co se nedá koupit.
Někteří moji bývalí zaměstnanci spali i na pláži, někdy je smetla i vlna, ale co je sprcha mořskou vodou oproti té kráse obklopené pohořím? Je to fakt ráj na zemi.
