Buďte rádi, že nás někdo osvobodil!

Nebudu tady prosazovat ani Rudou armádu, ani Američany, nikoho z nich, protože obě tyto velmoci měly jediný cíl – ukončit II. světovou válku. Je trapné se dnes zabývat, kdo kam vstoupil jako první nebo druhý. A nesnáším uniformy.

II. světová válka byla velmi zničující. Přišlo v ní o život milióny lidí, kteří nemají ani svůj hrob. Rodiny nemohou položit kytku někomu, na koho si rádi vzpomenou. O likvidaci Židů se jenom zmíním okrajově, protože jejich pálení za živa, udušení v plynových komorách atd. bylo a stále je tak kruté, že díky ukončení války přežilo opět několik miliónů lidí.

Přijde mi to hrozně hloupé a naivní se hádat, kdo vlastně tuto válku vyhrál. Vyhrály ji všechny státy, které bojovaly proti nacismu. Tam, kde nebyl nacismus zcela vymýcen, pokračovala občanská válka, např. v Řecku a jako každá občanská válka rozdělila řecké lidi do dvou skupin. Tato občanská válka nás – Řeky – rozhodila po všech zemích bývalého socialistického bloku. Před touto byl však v Řecku hladomor a milióny Řeků odešlo do západních zemí, nejvíce do USA. I dnes se stále hledají rodiny mezi sebou. Většinou je už pozdě, pokud najdou někoho ze svojí rodiny, tak už je to druhá nebo třetí generace. Mnozí stále hledají svoje rodiče. Ale vědí, na rozdíl od Židů, že někde žijí nebo žili. Židé vědí, že jejich rodiče zaživa umřeli v plynových komorách. 

Je smutné, že se dnes neslaví v každém městě, v každé domácnosti. Tento den je opravdu velmi významný. Dovedete si představit dalšího psychopata, jakým byl Adolf Hitler nebo Stalin, který byl snad největším vrahem všech dob, kteří rozhodovali o II. světové válce? Já si to nechci ani připomenout.

Dovedete si představit, že byste žili v Sýrii nebo jinde mezi bombovými útoky? Já tedy ne, já jsem ráda, že je mír, kterého si v podstatě ani moc nevážíme. Bereme ho jako samozřejmost, ale mír je prostě nade vše.

Jako dcera pravého partyzána nesnáším uniformy. Vím, kolikrát byl můj táta zraněn, přesně dostal 11 x střelu do těla. Vím, co je to boj, vím, co je život disidentů, vím, co znamená národní hrdost. Takže všichni ti, co jsou dnešními vojáky s různými hvězdičkami a hodnostmi jsou pro mě malí kluci, kteří si hrají na vojáky. Nemají zdání, co je to válka, neměli by určitě odvahu jít proti nepříteli jako muž proti muži. Tak pozor na tyto "vojáčky," kteří si tak rádi hrají a zahrávají s osudy lidí. A také pozor na ty šéfy těch velmocí, kteří mají možnost zmáčknout knoflík "válka." 

 

 

Autor: Katerina Kaltsogianni | středa 8.5.2019 8:39 | karma článku: 41,55 | přečteno: 3648x