Buďte rádi, že můžete psát do blogu!

Kdybych ráno nepsala na pevném počítači, tak otevřu okno a vyhodím ho ven. Riskovala bych ovšem, že zraním nejmoudřejšího člověka, který se o mě stará, když píšu. A to by byla věčná škoda.

Nešla jsem na blog rozebírat ani politické situace, ani analyzovat celý svět, protože je to zbytečné. Svět je rozsekaný na padrť, jeho obnovení do stavu morálního a demokratického snad ani není možný.

Můj vstup na blog byl o tom, abych sem dávala svoje úvahy, jaké to je žít ve dvou rozdílných zemích? Jak vnímám díky tomu každodenní strasti, ale i radosti. Chci psát povídky a skutečné příběhy, které se mi staly za mnoho let práce s těžce nemocnými dětmi, ale i v jiných pracovních či životních aktivitách. Díky včerejšímu článku jednoho na pohled sympatického pána jsem dnes musela reagovat. Musela? Nemusela, ale chtěla jsem.

Lidi, já jsem zjistila strašně zajímavou věc. Nežli něco napíšu, tak o tom musím přeci něco vědět. A to mě začalo na blogu ode dneška zajímat. Úplně mě tato skutečnost probrala. Jasně, je to složité se šťourat v knihách, používat google a znovu si informace prověřovat, kde to je jen možné, klidně i zavolat těm nejskvělejším odborníkům, pokud je znáte.

A pozor! Další poznatek. Někteří píší tak urputně a dokola a dokolečka, jako by si mysleli, že si jich někdo všimne, že ještě mohou udělat kariéru, že si je možná nějaký politik vezme za poradce. Nedávno jsem nad tím přemýšlela a naprosto lidsky jsem si řekla, že ne, že tudy moje cesta nevede, že mám nárok na jiný úhel pohledu na život. A to je největší úleva, kterou pociťuji po mnoha letech.

A o tom to je, o tom přemýšlení – někdy i nad každým slovem – o tom studování, skládání analytické mozaiky a informovanosti, než něco hodím mezi lidi. A to je poznání, za které jsem z celého srdce vděčná. Poděkování si zaslouží i ten pán.

Jestli si dělám legraci? Výjimečně nedělám. Myslím to vážně. Ještě skočím dolů poděkovat moudrému muži za jeho snídaně, obědy i večeře, ale i za čaje a kapesníky. Hlavně mu poděkuji za to, že mě nechal vždy se svobodně rozhodnout. A to nej.

P. S.

Za toto poznání děkuji i těm, co mě kritizují.