Dne 18. 10. jsem vydala článek o zdravotním stavu Zemana kde popisuji, že se lékařské kapacity, které se měly starat o Zemana nějakým způsobem vytratily. Trochu jsem se obávala, aby tato informace vypadala pro čtenáře věrohodně.
Jakmile se objeví jméno prezidenta Miloše Zemana, tak už vím, že bude zle, protože ho půlka národa zatracuje, půlka akceptuje. Osobně jsem díky lidem, kteří prezidenta obklopují, přestala tohoto prezidenta sledovat, myslela jsem si, že nebude podruhé kandidovat, mýlila jsem se. Ovšem vyjádřím se k němu jako k člověku, protože člověkem je.
Bohužel, měla jsem pravdu. Dnes jsem četla obsáhlý článek o zdravotním stavu prezidenta Miloše Zemana, kde se popisuje to, co jsem napsala zkráceně, protože nejsem žádný redaktor, ani novinář, takže jsem se snažila být věcná a psát pravdu, tak jak jsem ji znala.
Napsala jsem něco v tom smyslu, že je prezident Zeman ochoten riskovat svůj život za ty, kteří mu dělají bariéru mezi lékaři, kteří mlží o jeho zdravotním stavu. Napsala jsem, že mám pocit, že Miloš Zeman je prezidentem tak tří - čtyř lidí. Čtu pouze o dvou, tj. o Mynářovi a Nejedlém. A co dělá milovaný a věrný Ovčáček? Kde je premiér Andrej Babiš? Mám blblý pocit, že za jeho zdravotní stav mohou tito lidé a jeho zhuntované tělo, které dostávalo celý život zabrat. A co manželka a dcera, kde jsou?
Apelovala jsem na to, abychom věděli, resp. měli informace, jak je na tom zdravotně prezident, tak jako se to vědělo u Václava Havla a u Václava Klause. Obávám se, že se nic nestane, že se bude dál mlžit, bude se lhát, aby se další kandidát na prezidenta měl čas připravit, protože při případné rezignaci prezidenta díky jeho zdravotnímu stavu nebo ......ani to nechci psát, je velmi málo času na nového prezidentského kandidáta. Čtyři dny pobytu v ÚVN nemohou dát nikoho dohromady natolik, aby se jeho vážný zdravotní stav zlepšil.
Kdysi Václav Klaus řekl, že Miloš Zeman jako politik je o dva levely výše, nežli ostatní. Vážil si ho. Jeho bonmoty byly zpočátku vtipné, pak se už jsem je nechtěla poslouchat, ale to proto, že se mi zdálo, že je tady pro ty, kterým do posledního dechu dělal, zatím stále, pokud je to možné, bude dělat záda. Bonmoty mě přestaly bavit a já jsem přestala sledovat prezidentování Miloše Zemana, který evidentně zdravotně trpěl a chřadnul. Vnímala jsem i jeho oddanost, se kterou chodil do pořadu k Jaromírovi Soukupovi, což jsem vůbec nechápala, tudíž nemám ten správný přehled, protože mi jeho vystupování v TV Barrandov přišlo prostě a jednoduše divné. Měla jsem pocit, že Jaromír Soukup se učí prezidentovat ve své vlastní TV. A to jsem nebyla ochotna ani poslouchat, ani sledovat, co si povídají.
Podívám-li se na Zemana jako na obyčejného člověka, zapomenu-li, že je to prezident, tak mám stejně nepříjemný pocit, že to co se nyní děje s jeho zdravím je proti lidské slušnosti, je to něco, co připomíná podepřeného Brežněva, který už vůbec nevěděl, co říká, kde je a co dělá. Ale jeho nohsledové a komunistická strana SSSR ho vodila jako loutku. Bylo to směšné a všichni očekávali, kdy nastane jeho konec. A ten nastal, i když to byl nejvyšší politický činitel SSSR. Zdraví se nikoho neptá a nedá se koupit.
Zeman si přál za sebe, jakoby to bylo možné a normální, nástupce Andreje Babiše. Rval se za něho ze všech sil. Píšeme nyní do blogu, který patří Agrofertu, tedy A. Babišovi. A bylo by nanejvýš slušné, aby premiér pomohl člověku, svému prezidentovi tak, aby zasáhl, rozbil dvojici, trojici, kohokoliv, kdo brání prezidentovi v uzdravení. Kdo jiný by se měl postarat? Zeman se o Babiše staral jako o vlastního rodinného příslušníka. Tak kdo jiný? Nevím, jestli spolu prezident a premiér hráli šachy, ale premiér je nyní na tahu, jelikož je v podstatě ve vyšší výkonné funkci, nežli jeho ochránce prezident Miloš Zeman. Tak kde je problém?
Cukrovka a její dlouhodobý vliv na organismus je stav vážný a nevratný, ale kéž by se lidsky někdo podíval na to, zda je tento stav alespoň zastavitelný, pokud je to vůbec možné? A pokud ne, tak by si každý člověk zasloužil, tedy i prezident Miloš Zeman, lékařskou a lidskou pomoc.
Odkaz na článek z 18. 10.
http://katerinakaltsogianni1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=732123
