Apatie není dobrá cesta

I já jsem již apatická k mnohým politickým tématům, přestala jsem sledovat dění, protože to je nekonečný seriál jako "Ordinace v růžové zahradě." Postavy sice zůstávají, některé umřou, jiné se drží zuby nehty. 

Začaly mě unavovat kauzy a jejich neřešení. Moderátoři hystericky sdělují, co bylo opět objeveno u toho nebo onoho politika, my očekáváme nějaké rozuzlení, které nepřichází a nepřichází. Režisérem tohoto politického reálného seriálu je jediný člověk, který si píše i scénáře sám. Něco jako Jaromír Soukup, který neúnavně řádí ve svojí TV. Ani nevím, jestli už ji někdo koupil, jak bylo několikrát avízováno.

Tato situace s ještě daleko horšími scénáři nás naučila vážně nevnímat, protože je to trapné, jak se měří každému jiným metrem. Ještě trapnější jsou výmluvy a volání po spravedlnosti, která také nepřichází. Někde ji musí mít rejža schovanou, jinak to není možné.

Vážně obdivuji lidi, kteří jedou na Letnou, kteří se srocují na Václaváku nebo v různých městech. Tito lidé nejsou apatičtí, ale jsou tam zbytečně, jelikož jsou k nim apatičtí politici a ti, co způsobují, že se lidé bouří.

Prostě apatie vládne touto zemí. Začínáme být apatičtí ke spoluobčanům, k lidem, kteří by si zasloužili naši pomoc. Jenomže ostatní vidí tuto pomoc jako negaci, protože jim připadá, možná logicky, že tuto pomoc by měl poskytovat stát a ne jednotliví lidé nebo dokonce některé firmy, které sem tam uskuteční nějaký filantropický skutek.

Vánoční období by mělo být krásné, ale mnohým lidem přináší Vánoce a příchod nového roku smutek a stres, protože pro ně jsou tyto svátky lidsky náročné a velmi bolestné. V tomto období díky této atmosféře přibývá každoročně více sebevražd.

Snažím se zamyslet nad tím, kdybychom všichni přestali být apatičtí, jak by tato krásná země a velmi podivný stát vypadal? Asi jinak, protože cesta apatie je špatná a zneužitelná a je plodnou půdou pro ty, co dokázali tuto atmosféru vnést mezi nás. Jdeme tím světem s apatií v hlavě a v hrudi a to není ta správná cesta.