Akce - reakce

Cíleně nechci reagovat na počin Jana Palacha, má už i reakce. Je to pravda, jedná se o reakce, jinak by to ty lidi ani nenapadlo se chodit upálit na pietní místo. Nejvíce jsem těchto zvláštních reakcí zažila, když jsem učila.

Moje první zaměstnání bylo skvělé. Nastoupila jsem jako kantorka na tehdejší SEŠ, dnes Obchodní akademie. Většinou jsem učila na zahraničním obchodě, kam nastupovali buď skutečně velmi chytří studenti, nebo děti členů KSČ, kteří pracovali v zahraničním obchodě. Naše škola patřila i díky svému zaměření mezi prestižní střední školy.

Nikdy nezapomenu na matku jednoho studenta, který měl vynikající prospěch, ale nevycházelo mu vyznamenání, byť mu žádná trojka nehrozila. Jeho matka, upjatá a afektovaná káča, byla oblečena do asexuálního anglického stylu. Chtěla nás významně upozornit, že pobývá se soudruhem manželem v Anglii. Doslova mě nutila, abych dala jejímu synovi jedničku místo dvojky, která mu spíše vycházela. V pololetí jsem bývala přísnější, na konci roku jsem se přikláněla u mnohých k lepší známce. Ta "matka" obešla i další kantory, načež si na některé z nás šla stěžovat soudružce ředitelce. 

Kluk měl ještě před písemkou z těsnopisu, byl dobře připraven, a já byla ráda, že nemusím podvádět sama sebe, že nebude jeho známka ovlivněna tou šílenou osobou v roli "matky." Na vysvědčení jsem mu tedy napsala jedničku, protože mu tento předmět stejně v létě končil. A dál jsem se o to nezajímala. 

Domů však se svými známkami ze školy nedošel. Otrávil se v autě rodičů v jejich garáži, protože nenesl domů vysvědčení s vyznamenáním. Na školu padl neskutečný smutek a nikdo jsme nechápali, jak ho mohla matka dohnat k takovému konci. Na pohřeb přišli všichni studenti i náš celý pedagogický sbor. Nemohla jsem jí jít kondolovat. Nešlo mi to, raději bych ji nechala zavřít do blázince nebo ještě někam jinam.

A po tomto příběhu přicházely další, velmi podobné. Nebylo jich mnoho, ale byly. Začala jsem si více všímat na třídních schůzkách jejich rodičů. Když se mi zdálo, že svoje ambice přenášejí na jejich potomky, tak jsem zpozorněla a snažila jsem se vše projednat s náctiletými u čaje, někdy i u kávy. Dozvídala jsem se někdy dost brutální věci, někdy i kriminální, někdy to bylo jenom hodně smutné.

Jak to souvisí s Janem Palachem? To nechám na vašem uvážení. Jen doufám, že už žádná reakce nepřijde.

P. S.

Propagované sebevraždy se vryjí psychicky oslabeným lidem do hlavy. Nemohou za to, že jejich nutkání je silnější, nežli rozum.