Když se mi narodil syn, tak jsem si koupila fenku knírače velkého. Neuměla jsem ji vychovat, ani vodit na vodítku, byla prostě divoká. Pak jsem odlétala do Řecka a dala ji na výcvik. Po mém návratu se ke mně plížila po zadku.
Normálně se bála, takže jsem ji vrátila původní majitelce, která z ní vycvičila policejního psa. Celé ty roky jsem přemýšlela, že si koupím psa. Vloni jsem dostala nádhernu Olivii, ale Mery v Řecku si ji přivlastnila, nahradila jí jejího zavražděného syna. Neměla jsem to srdce jí Olivii sebrat, přitom se mi po ní neskutečně stýskalo.
Na pejskaře jsem měla vztek, když jsem je poslouchala, jak s nimi mluví, jak se k nim chovají. Mnohé jsem znala, takže jsem věděla, jak se chovali ke svým dětem - nic moc. Asi proto ten vztek. S Olivií mě vztek přešel, protože jsem ucítila tu nefalšovanou psí lásku. Její radost z mého letošního příletu se nedá ani vypsat, byla neskutečně šťastná, dělala kotrmelce a já jsem dojetím nemohla ani mluvit. Vídaly jsme se na videu z watsappu, které obvykle tím olizováním vypnula.
Celý rok jsem hledala krásného pejska, který by měl čumáček jako Olivie. Nic jsem nenašla, až jednou. Narazila jsem na rasu cotton de tulear, což je přírodní plemeno. Dívala jsem se na nádherné štěně a z Řecka jsem volala paní, která má chovnou stanici. Po mém příletu jsem za ní jela. To zase bude kolem mě humbuk. Já a pejsek, to prostě lidem nejde dohromady!
Vzala jsem si kluka a dala jsem mu jméno Charlie, to je moje oblíbené jméno, i když tento pejsek má papíry a jméno Lucas, které mi nelahodí.
Mám za sebou první noc. Charilie byl hodný a od rána za mnou leze, hraje si a je hrozně roztomilý. A víte co? Mluvím s ním jako s miminem, dokonce šišlám, prostě je úžasný, tak doufám, že to dám a vychovám ho, aby nebyl rozcapený jako Olivie. Ta je tedy hodně rozmazlená, takže nějaké malé zkušenosti mám.
Jsem normálně na mateřské, protože se od něho nesmím alespoň týden - dva - hnout, takže hurá. Ale co určitě vím, že pejsek mě nezradí, že jeho láska bude ryzí. A ta lidem chybí.
