Včera byla na Staroměstském náměstí charitativní akce, kde dostala o.p.s. Život dětem několik dárků ve formě ohromných šeků od dárců, jejichž hodnoty byly od 100 000 tisíc až po 38 000 000 Kč. Dostavil se i generální ředitel
Lidlu Pavel Stratil a tvářil se tajemně, protože šek byl zabalený v papíře a ovázaný ohromnou červenou mašlí. Byla zima, začaly hrát různé kapely, tak jsem šla na čaj. Sotva jsem dosedla, tak pro mě přišli, že přijely děti z Dětského domova (DD) Nechanice. Vstala jsem a šla jsem se s nimi uvítat. Do Prahy na Staromák vzali skoro 18 leté děti, protože nechtěli riskovat, že by se nějaké menší dítě mezi tím davem lidí ztratilo.
Řediteli koukala dobrota z očí. Stáli tam krásné holky a dva kluci. A ještě tam s nimi byla jejich "teta," která je rázná. Konečně jsem je všechny mohla obejmout za to, že vytvořily adventní věnce a perníkovou chaloupku. Byla jsem dojatá, ale cítila jsem, že moje dojetí je tak silné, protože je lituji za jejich osudy.
Slíbila jsem jim, že za nimi určitě přijedu, děti dostaly rozchod a já si opět šla sednou k čaji. Čekalo se na šek z Lidlu.
Šarmantní generální ředitel Lidlu se bavil a dvě představitelky o.p.s. Život dětem netušily, kolik letos vybral Lidl za společnou akci Srdce dětem. Vloni to bylo 30 miliónů Kč. Konečně vstoupil na pódium i generální ředitel, který poděkoval všem zákazníkům, kteří si samolepku srdíčka projektu Srdce dětem koupili. Celá akce trvala pouhých 14 dní. Tipovala jsem, že to bude něco kolem 40 miliónů Kč, protože jeho mluvčí byla záhadná.
Moderátor byl skvělý a ponoukal lidi k potlesku při každé příležitosti. Konečně nastalo rozbalení šeku, což byl šok pro všechny. Na šeku bylo napsáno těch 38 miliónů korun. Podívala jsem se po davu lidí a vážně tentokrát patřil potlesk těm, kteří si koupili v Lidlu srdíčko a tímto přispěli na nemocné děti.
Čekala jsem ovace, potlesk jsem slyšela, ale čekala jsem ovace, protože tolik peněz od prostých lidí si ovace zaslouží.
"A co dělá stát?" slyším za mnou jednu paní, která se bavila se svým mužem nebo známým.
"To je ostuda takhle žebrat. O nemocné by se měl starat stát," pokračovala paní dál a já s ní tiše souhlasila.
Jeden z těch kluků z DD byl žebrákem, nežli se dostal do svého náhradního domova. To je určitě ostuda, když opuštěné děti musí žebrat. Ale udělat sbírku pro nemocné děti je vážně krásná věc, i když mnozí mohou takovou sbírku pokládat za žebrání.
Měla jsem takovou radost z té vysoké částky, že jsem se tentokrát do hovoru nezapojila, neřekla jsem nic pozitivního, ani negativního, prostě a jednoduše jsem nereagovala a znovu jsem si uvědomila, jak je fajn pomáhat nemocným nasbíranými financemi za prodej srdíček. Sama jsem svému odhadu nevěřila, ale byla to sázka.
Nakonec jsem vyhrála, byla jsem svým odhadem nejblíže, takže jsem si dala další čaj a zmrzlinu s malinami, takovou sladkou tečku na závěr, která mě stejně nezbavila lítosti nad dětmi z dětského domova, které bloumaly Staromákem jako ve skutečné pohádce.
Tleskám, jak děvčatům z o.p.s. Život dětem, tak i Lidlu a především jejich zákazníkům, protože společný projekt mezi těmito subjekty začal v roce 2011, kdy sbírka přinesla 3 milióny Kč. Za dobu osmi let se vybralo na pomoc nemocným dětem celkem 165 miliónů Kč. A to si zaslouží obdiv a potlesk nás všech.
