Poezie je odraz mého vnitřního světa, říká David Pillow

Prohlédněte si rozhovor s básníkem, spisovatelem, redaktorem a organizátorem literárních akcí pocházejícím z Ostravy Davidem Pillowem.

Jaké to je být umělcem?

Nepovažuji se za umělce, jsem více tvůrce. Vybral jsem si to a snažím se podle toho žít.

Co pro vás znamená poezie?

Poezie je odraz mého vnitřního světa. Odraz toho, co se děje pod povrchem. Katalyzátor, díky němuž nacházím bližší vztah k realitě.

Jak byste několika větami popsal svou tvorbu?

Moje tvorba je hodně intimní, nečekaná a někdy až naturální. Řekl bych, že je na rozdíl od většiny autorů v tuzemské literatuře upřímná. Zobrazuji v ní opravdu to, co prožívám. Jsem ovlivněn zahraničními autory jako je Henry Miller, Michel Houellebecq nebo Michael Faber a také představiteli americké drsné školy. Pak mám v oblibě zejména německou a rakouskou prózu či ruské klasické básníky a prozaiky.

Jaká témata a motivy jsou vám blízká?

Zajímá mě především otázka vztahů a pohled na společnost, lidstvo a jeho směřování. Myslím, že autor by se měl vyjadřovat k aktuálnímu dění ve společnosti, jinak jeho tvorba není úplná. Vnímám u sebe expresivní výraz, přístupnost experimentování, imprese a hudby. Baví mě krátké a úderné slovně košaté věty. Ideální stav je, když čtenář během mých textů uslyší hudbu, která zasahuje téměř do každého díla, jež vytvářím. Možná bych měl ke svým knihám kompilovat soundtracky, což by mě bavilo jelikož jsem léta DJoval v klubech.

Jak vznikají vaše básně?

Naprosto nevyzpytatelný proces. Někdy stačí, když si něco přečtu nebo mi přijde nějaká milostná zpráva a vznikne báseň. Inspirují mě i dopisy, které si píši se ženami. Jindy texty vrstvím a čekám, co se z toho vyvrbí. Preferuji volný verš, protože není tolik svazující. Nejlepší básně ovšem vznikají během pěti, deseti minut.

Věnujete se také próze

Psaní prózy je dosti zdlouhavý a bolestivý proces, avšak trpím rád. Už jenom tím, že texty mají delší časový horizont mi pomáhá získat potřebný odstup. Popisuju bez obalu svoje bytí, dostávají se zde ovšem i osudy a příběhy mých přátel. Považuji to za jakési vyúčtování se životem. Je možné, že mě někteří lidé po přečtení mých knih zatratí, ale s tím jsem smířen. Tvůrce, který to myslí vážně, rozděluje lidi na dva tábory. Jedny, co ho milují a druhé, kteří ho nenávidí. V ten moment se z vás opravdu stává umělec.

Organizujete hned několik literárních akcí…

Tři muži či ženy v kavárně jsou literární hudebním kabaretem. Jehož specifikem je literární jam, kdy autoři improvizují z donesených či svých oblíbených knih, čímž vznikají nová a neobvyklá spojení, něco na způsob dada pin pongu. Dalším projektem je Básnická revue. Jedná se o poetický putovní pořad, čtvrtletník, který se pokaždé odehrává na jiném místě. Slibuji si, že návštěvníci přijdou za poezii i na druhý konec města, což se zatím daří! Součástí je hudební host a krátké interview s učinkujícími, ale nově také minipróza. Posledním projektem je Otevírání, což je nový pořad literárního serveru Otevření.com, který děláme s Markem Schejbalem, šéfem otevřených a rotujícím moderátorem. Pokaždé představíme autory Otevření.com, zajímavého hudebníka, a hosta, který prochází celým večerem, ale chceme taky dělat speciály věnované cestování, ten první byl věnován mé milováné Vídni.

Přestože vnímám v dnešní uspěchané době zvýšený zájem o čtení, kvalitních pořadů a otevřených literárních spolků je u nás stále málo, i když uzavřené komunity v tomto směru tu byly vždycky a to i za časů Nezvala či Saiferta. Otevření jsou rozhodně otevření a přístupnější než bývá zvykem. A nejde jen o nějaký spolek nadšenců, příspívají zde i renomování autoři, i ti o nichž, teprve uslyšíme,  zmínil bych jména: Alena Nezbedová, Jana Gregorová, Jiří Pešaut, Petr Pele či Básněnka.

Věnujete se taky projektům Monolit a Dialogy s klavírem. O co se jedná?

Monolit je hudebně-poetický projekt, dalo by se říct alternativní folk s vlivy bossanovy jazzu i swingu v básních. Jan Kresta hraje na kytaru a já recituji, dnes, už texty mají formu sloka - refrén. Je však náročnější se scházet Honza žije v Ostravě, já v Praze, máme své závazky a tak uděláme dvě věci do roka a vystupujeme opravdu svátečně. Příští rok slavíme deset let existence, což samozřejmě oslavíme hraním a kdo ví možná i něco natočíme.  Dialogy s klavírem jsou jiným šálkem kávy, dekadentní šanson, melodrama na pomezí recitace a zpěvu, které tvoříme v duu s klavíristkou a výtvarnicí Monikou Martykánovou. Zároveň chystám nový projekt s hudebním mágem Andreasem Vargem, krerý hojně využívá ambietní plochy a má rád podobné kapely jako Slowdive, Boards of Canada, Radiohead nebo The Cure. Součástí bude projekce v podání s kaligrafii a kolážemi, z dílny St. Ulika s nimž jsme kdysi měli projekt David Pillow feat Bringchill. Premiéra večera Calligraffiti Prague Perfomence je 17. srpna od 20 hodin na lodi (A)VOID Gallery, a měla by vzniknout spontánní poetická smršť obrazu, hudby a slova, moc se na to těším!

Jaké knihy jste doposud napsal?

Vydal jsem poetický román v básních v próze Vzkazy Madame X. Koncepční a velmi provázaný příběh muže a ženy jenž hledají k sobě cestu, především se bude líbit ženám a citlivým jedincům. Další knihou jsou Antihrdinové, crazy próza a tragikomické, až absurdní příběhy v nichž se odraží dnešní společnost. Zéjmena pan Tvaroh čtenářům utkví v paměti, ale věřím, že i další postavy, neboť všichni jsme Antihrdinové! Každou knihu jsem opatřil krátkou předmluvou, ilustrace u obou knih ztvárnila výtečná kreslířka Vladimíra Hanková.

Před létem vyšla společná polsko – česká básnická sbírka s Annou Kaczmarskou s názvem Hořící mrholení. Reakce na to, že svět přesycen slovy, do díla jsem přispěl deseti básněmi a předmluvou. 

Aktuálně dokončuji intimní román, který by měl vyjít v příštím roce. Pracuji na něm již deset let a cítím to jako svou zlomovou knihu. Jedná se o román o zakázané lásce, v němž se prolíná výpověď dnešních třicátníků. V plánu je i pokračování Vzkazů Madame X.

Jste také autorem komiksovývch scénářů a divadelních her...

Láska ke komiksu mě provází od dětských let. Velmi jsem tomu propad. Zatím mám napsány scenáře asi k osmi sešitům, nicméně je těžké nalézt vhodnou kreslířku, která by je ztvárnila. Práce na komiksu chce opravdovou disciplínu a minimálně dva roky soustředěné práce a to málokdo zvládne. Zřejmě si libreta začnu kreslit sám. Mám slabost pro komiksy beze slov, jelikož se dají převést v divadelní hry a lidé jim rozumí na celém světě.

Má první divadelní hra Alzhaimer komplex vyšla v próze Antihrdinové. Jde o svérázný pohled na odehrávájící se ve světě seniorů. Nyní ji s divadelním spolkem Au! chystáme uvést na divadelní prkna. V šuplíku mám další tři náměty. Cokoli na čem dělám, mi trvá nejméně tři roky, u divadelní textů jsem ještě daleko preciznější.

Co považujete za svůj největší úspěch?

Že jsem nepřestal psát. Mám radost, že mi vyšla kniha Vzkazy Madame X, která mě nastartovala. Bylo to v době, kdy jsem se rozhodoval, jestli pojedu do Anglie, nebo vydám knihu. Jinak si myslím, že to nejlepší teprve napíšu, potom se možná dostaví možná i ona hrdost.

Se kterou osobností byste se nejraději setkal?

Moc rád bych se setkal se s Michalem Houellebecqem, kafe s Davidem Bowiem by však také nebylo k zahození. Kdybych se mohl vrátit v čase, tak jistě s Henrym Millerem.

Co je vaším snem?

Mým snem je psát a cestovat. Jiné sny nemám neb v těch dvou spojení je řečeno vše, a pak mám, většinu materiálu rozepsaného, zbývá ho jen dokončit. Nejméně dvacet let, mám co dělat. Poté bych mohl skončit.

Co se cestování týče, mám slabost pro Norsko, rád bych se podíval do Dánska a žil mezi Vídní, Berlínem a Prahou.

Jaké kulturní akce plánujete v nejbližším horizontu?

Krom vystoupení na Avoid Gallery, na pražské náplavce ve středu 26. srpna 2015 mám společné čtení s Annou Kaczmarskou a Vikim Shockem u Josefa Straky v Domě čtení ve Vršovicích. Připravuju se rovněž na novou sezónu se Tři muži v kavárně a pořadem Otevření, taky budu dohlížet na Návštěvníky z Lemurie, kteří vstupují do třetího roku existence. Budou i nějaká vystoupení s Dialogy s klavírem, ale jenom pár, nebaví nás hrát každý týden někde, raději jsme zavření a zkoušíme.

Perličky ze života?

Vybrali jsi mě v jednom seriálu do role naštvaného italského řidiče, který se vrací do auta. Paradoxní je už jenom to, že nemám řidičák. Když se záběr opakoval po sedmé, změnil jsem se skutečně v rozzuřeného řidiče, který auto i nakopnul. Nejlepší na tom bylo, když si mě štábní ochranka před dokončením poslední klapky spletla s některým z turistů ze Staromáku a nechtěla mě pustit do vozu.

David Pillow

David Pillow (* 1979, Ostrava), básník, spisovatel, redaktor. Pořádá a moderuje literárně-hudební kabaret Tři muži (ženy) v kavárně, Básnickou revue, a Otevírání. Vystupuje s projekty Monolit, Dialogy s klavírem a divadelním spolkem Au! Píše knihy, komiksové scénáře a divadelní hry, obdivuje město Vídeň, rád jezdí vlakem a testuje pohovky v kavárnách. Vydal básnický román Vzkazy Madame X (Beletris, 2012) crazy prózu Antihrdinové (Beletris, 2014) a nejnověji společnou knihu básní s básnířkou Annou Kaczmarskou, Hořící mrholení (Kampe, 2015). Žije v Praze.