“Hodně se zabývám dialogem mezi českou a vietnamskou kulturou,” říká výtvarnice Bao Quyen

Věnuje se analogovému a digitálnímu umění, ale také nástěnným malbám. Přečtěte si rozhovor s talentovanou českou výtvarnicí s vietnamskými kořeny Bao Quyen o výtvarném umění nebo o jejím unikátním projektu The Ceramic Heart.

o pro vás znamená umění?

Pro každého znamená umění spoustu věcí. Pro mě osobně to znamená určitý způsob sebevyjádření. Vyjádření mých emocí a kultury. Souběžně to je pro mě způsob komunikace a relaxace.

Když se podíváte na své začátky, jak to všechno začalo?

Kreslení se věnuji už od svého dětství. Když se na to ale podívám do detailu, nikdy jsem se tomu nevěnovala naplno. Byl to takový můj koníček, ráda jsem si sama pro sebe kreslila, četla mangu a dívala se na anime. Měla jsem hodně ráda japonskou kulturu. Velmi mě inspirovala. Tam to asi všechno začalo. Postupně jsem se potom pustila do malby a do digitálního umění.

Kdybyste měla popsat vývoj své tvorby od počátku do současnosti, jak se to vyvinulo?

Pokud to vezmu z té profesní stránky, byl to moment, kdy jsem poprvé začala prodávat svou tvorbu malovanou akrylem. Zpočátku jsem využívala tužku, potom pastelky, potom akryl a právě díky tomu jsem začala svou tvorbu prodávat. Někteří klienti si u mě objednávali konkrétní zakázky na malování. Následně jsem začala s digitální kresbou. Přiznám se, že mi to ze začátku moc nešlo. Dělala jsem totiž digitální tvorbu na grafickém tabletu bez displeje, a musela jsem tak neustále koukat na tablet a na monitor zároveň. Potom jsem si koupila iPad a byla to opravdu velká změna. Teď už kreslím převážně digitálně. Je to pro mě způsob relaxace. Ráda kreslím v kavárnách nebo doma na gauči a koukám u toho například na televizi. Na iPadu je skvělá jeho mobilita a jednoduchost. Jedná se sice o vyšší počáteční investici, ale výhodou je skutečnost, že potom už nemusíte nic dalšího kupovat. Opravdu hodně jsem si to oblíbila.

Co vám nejvíce pomohlo se zdokonalit ve výtvarné tvorbě?

Nejvíce mi pomohlo jednoduše to, že jsem stále kreslila. Myslím si, že v tomto případě je praxe to, co člověka nejvíce posune. Osobně mi hodně pomohlo, když jsem kreslila téměř každý den a během měsíce jsem nakreslila téměř více než dvacet obrázků. Do tvorby mě hodně dostalo, když jsem studovala v zahraničí a zapojila jsem se do výzvy Inktober, která probíhá každoročně v říjnu. Koupila jsem si sešit a fixy a úplně jsem se do toho ponořila a bylo to pro mě naprosto průlomové. Tehdy jsem sice kreslila ručně, ale v každém novém dni jsem viděla velký posun. Nakreslila jsem tehdy asi třicet obrázků, abych splnila tuto měsíční výzvu. Pro zájemce však mohu zmínit, že to nemusí být zrovna Inktober, může to být i jiná výzva nebo jenom touha nakreslit si denně jeden obrázek.

Co bylo to, že jste se začala věnovat digitální kresbě naplno?

Důvodem, proč jsem se začala více věnovat malbě a digitálnímu umění, bylo, že jsem začala pracovat na zakázkách, zejména nástěnných malbách v restauracích po celé Praze. Tehdy jsem začala uvažovat o tom, že bych se tím mohla začít i živit. Mým cílem totiž je vytvářet autorskou tvorbu s vlastním stylem a vlastními tématy a tyto věci následně prodávat tak, abych nebyla závislá jenom na zakázkách, které mají svá specifika.

Absolvovala jste studium MA Future Design. Čemu se studium věnovalo?

Studium MA Future Design pro mě bylo velmi přínosné. Pořád jsem si totiž říkala, že mi v rámci umění chybí teorie, abych byla lepší. Studium se celkově zaměřovalo na design. Naučili mě tam například jak postupovat při tvorbě a to, že mám být trpělivá. Kladli nám na srdce, že to, co děláme, musíme dopředu promýšlet. Pracovali jsme tam proto hodně s průzkumy a statistikami. Myslím si, že je potřeba při práci propojit právě znalosti a zkušenosti s emocemi a intuicí. V praxi to potom vypadá tak, že se věnujete určitou dobu studiu a určitou dobu potom samotnému tvoření. Název mého oboru obsahoval také slovo Future. To odkazuje na skutečnost, že při tvorbě designu je potřeba myslet také na budoucnost. Řešili jsme tak například budoucí prvky jako umělou inteligenci nebo například to, jak bude naše umění ovlivňovat okolí.

Kdybyste měla vyjádřit svůj umělecký styl v několika větách, jak byste ho popsala?

Popsala bych ho jako asijský komiks. Není to ale komiks v pravém slova smyslu, pro mě to je více ilustrace, která vyjadřuje příběh. Mé ilustrace totiž vždy vyjadřují určitý příběh.

Máte nějaké oblíbené barevné kombinace?

Já asi nemám vyloženě nějakou oblíbenou barevnou kombinaci. Miluji barvy a v každé ilustraci používám jejich jinou kombinaci. Vlastně většinou hledám barevné palety, na které mám zrovna náladu. Potom si vyberu jednu, kterou použiji. Nebo to dělám jednoduše instinktivně. Určím si jednu hlavní barvu, kterou chci použít, a potom se snažím, aby to ostatní k sobě ladilo.

Co potřebujete k jeho tvorbě?

Svůj tablet, Procreate a inspiraci. Chodit ven, kulturně se vzdělávat, inspirovat se od lidí, umělců a dalších kreativních jedinců.

Co je podle vás hlavní výhodou a nevýhodou digitálního umění?

Mám ráda tvorbu jak digitální, tak i analogovou. Rozdíl je v tom, že když malujete normálními barvami, výsledek je díky texturám ohromující. Digitální tvorba je také ohromující, je ovšem plochá. To se dá částečně řešit tvorbou digitálních textur. Výhodou digitální kresby je zase skutečnost, že tablet je, jak už jsem mnohokrát zmiňovala, skladný a mobilní. Kromě toho je flexibilní, takže můžete snadno věci přetvořit a následně natisknout, nemusíte nic skenovat. Digitální tvorba se dá dobře využít v knihách nebo třeba v časopisech.

Zmiňovala jste AI. Zajímalo by mě, jak vnímáte příchod AI do umělecké sféry?

Podle mého názoru začíná hodně lidí používat AI k tomu, aby si vygenerovalo obrázky pro firemní užití, například pro sociální sítě. Zpočátku jsem byla z AI nervózní, protože to generuje opravdu zajímavé věci, například Midjourney. Má to ale ještě spoustu negativ. Obrázky vytvořené AI mají svůj specifický styl a stále u nich lze poznat, že je to vytvořeno AI. Občas to také nechápe, co konkrétně chcete, zejména tehdy, pokud zadáte složitější požadavek. AI může být skvělý nástroj pro autory, například ilustrátory. Pokud totiž potřebujete zjistit, jak vypadá například nějaké zvíře z určitého úhlu, AI vám to hned vyhledá nebo vygeneruje.

Kromě digitální kresby se věnujete i nástěnným malbám. Kde mohou nástěnné malby vidět?

Nástěnné malby dělám především v pražských restauracích. Můžete je vidět například v Shrimii Kitchen, tam mám asi největší nástěnnou malbu, jakou jsem kdy dělala, nebo v BON Fresh Ramen and Soba . Dále se jednalo například o beauty studio Vatanai Atelier.

Když se podíváte na vaši tvorbu, jaká témata vás nejvíce oslovují?

Určitě asijská kultura, zejména ta vietnamská a japonská.

Co vás nejvíce inspiruje při tvorbě?

Inspirují mě zejména mýty a legendy, mám ráda magično a fantazii, také mám ráda silné inspirující postavy, zejména inspirativní ženy.

Oslovuje vás téma Asie. Jaký vliv má asijská kultura na vaši tvorbu?

Obrovský vliv, protože sama jsem Vietnamka, Asiatka. A protože jsem Asiatka a žiju v České republice, tak je to pro mě hodně o nějakém znovuobjevování svých kořenů.

Jakou roli hraje vaše umění v rámci dialogu mezi různými kulturami?

Pokud jde o českou a vietnamskou kulturu, tak velkou. Hodně se zabývám dialogem mezi českou a vietnamskou kulturou. Dělala jsem na toto téma vlastně i projekt ve škole. Nazvala jsem ho The Mulard, což je ve volném překladu něco jako husokachna. Název jsem přitom zvolila záměrně, protože když jsem byla malá a něčemu jsem nerozuměla, tak mi rodiče řekli, že jsem husokachna. Tím mysleli, že nejsem ani to, ani to a nerozumím pořádně ani česky, ani vietnamsky.

Zároveň jsem letos nakreslila a napsala svůj první komiks s názvem The Ceramic Heart (Keramické srdce). Komiks je o vietnamské dívce Hý, která celý život čelí toxickým standardům krásy. Jednoho dne se pod tlakem těchto očekávání její keramické srdce, které vyrobila, rozbije. V tu chvíli se teleportuje do keramického světa, kde podstoupí cestu za hledáním sebelásky a potkává postavy z vietnamských legend a pověstí.

Takže ano, dialog mezi českou a vietnamskou kulturou je důležitý prvek v mé autorské tvorbě. Má tvorba je přitom nejen pro mě, ale i pro další vrstevníky, kteří procházejí podobným, čím procházím já.

Co se svými obrazy snažíte sdělit?

Teď budu navazovat na předchozí otázku a odpověď a na projekt The Ceramic Heart (Keramické srdce). Svoji tvorbu celkově hodně věnuji nějakému mezikulturnímu dialogu mezi kulturami, ve kterých odmalička žiju. Čerpám z obou kultur zároveň a konkrétně v tomto projektu se snažím komunikovat nějaký problém, který může být řešení. Jako vyvrcholení celého příběhu se Hý naučí opravit své zlomené srdce pomocí kintsugi - japonského umění vyspravování keramiky zlatem. Namísto toho aby se praskliny skrývaly, přiznají se a promění tak poškození v sílu.

Takže bych řekla, že se svojí tvorbou snažím vyzdvihnout nějakou problematiku, ale vždy k ní dát prvek naděje z toho problému odejít a inspirovat tím další lidi, kteří si prochází náročným obdobím.

Ke kterému svému dílu máte největší vztah?

Normálně bych asi řekla, že je to ilustrace Ao Nhat Binh. Ten je z doby, kdy jsem se začala více věnovat vietnamské kultuře. Je na něm vyobrazena žena, co má na sobě tradiční vietnamský kroj, konkrétně historický kroj. Ale moje tvorba se od té doby, troufám si říct, hodně posunula a teď mám rozhodně největší vztah ke komiksu The Ceramic Heart, jelikož to byl nejen vždy takový můj nedosažitelný sen, ale ještě k tomu jsem měla tu čest ho vystavit v České ambasádě v Hanoji spolu s českým centrem. Letos projekt přináším i do Prahy a budu ho vystavovat v kavárně Vnitroblock od 2.dubna do 6. května 2026.

Za každou tvorbou se odehrává nějaký příběh. Je něco zajímavého, s čím byste se ráda podělila se čtenáři?

V komiksu The Ceramic Heart můžete vidět keramické srdce jako hlavní objekt celého komiksu. Toto srdce jsme dokonce vyrobily s mojí kamarádkou, česko-vietnamskou produktovou designerkou, Veronikou Le. Veronika má za sebou krásné spolupráce s michelinskými restauracemi, proto mě moc potěšilo, když souhlasila, že by spolupracovala i se mnou na mém malém projektu. Mojí vizí bylo vždy propojit různé umělecké disciplíny, které by tvořily jeden jedinečný příběh - nejen komiksu, ale hlavně i umělců, kteří za tím stojí. Na výstavě uvidíte 11 originálních kusů keramických srdcí, které budou i k prodeji.

Zároveň jsme s mým bratrem Sony Tran (hudebním producentem), zpěvačkou Mai Nguyen a americkým muzikantem Tommym Jay Brownsonem vytvořili ke komiksu i originální písničku, která nese celý příběh komiksu v jedné písničce.

Jak ovlivňuje váš život vaši tvorbu a vaše tvorba váš život?

Můj život hodně ovlivňuje mou tvorbu. Jsem ráda, když někteří lidé poznávají můj autorský styl a řeknou si, že tohle nakreslila Bao Quyen. A jak umění ovlivňuje mě? Ovlivňuje mě hodně, protože když kdokoliv řekne mé jméno, vzpomene si na mě a měl by mě popsat jedním slovem, tak řekne, jo, Bao Quyen, to je ta, co kreslí. Občas to je takové, že cítím, že mám povinnost naplnit očekávání lidí. Cítím, že má autorská tvorba není už jenom pro mě. Tím že dělám tvorbu o vietnamské kultuře, tak cítím také povinnost předávat tyto informace správně.

Věnovala jste se spoustě zajímavých uměleckých projektů. Který byste zmínila?

Pokud bych měla zmínit jeden, tak nejraději vzpomínám na projekt značky Puma ve spolupráci s Benem Cristovaem. Bylo to v době, kdy jsem se teprve rozjížděla v autorské tvorbě, o to více mě to potěšilo. Nakreslila jsem pro ně na obrázek na míru, který jsem navíc rozpohybovala.

K tvorbě patří i prezentace. Jak se věnujete prezentaci své tvorby?

Živím se marketingem. Když jsem začínala, věnovala jsem prezentaci své tvorby hodně úsilí a času, ale teď, jak už jsem dospělá a mám dospělý život, nemám už bohužel tolik času, abych se například sociálním sítím věnovala naplno v rámci vlastní autorské tvorby. Ale přiznávám, že nebýt právě sociálních sítí, tak bych dnes nebyla tam, kde jsem. Spousta lidí mě zná přes Instagram a přes něj mě i kontaktovalo. Kromě online prezentaci se věnuji také offline prezentaci své tvorby. To je něco, co mi zvyšuje povědomí mezi českou komunitou. Díky rozmanitým trhům jsem získala spoustu českých fanoušků. Je navíc fajn potkat své fanoušky naživo a chvíli si s nimi popovídat třeba na marketech nebo festivalech, kde prodávám svoji tvorbu ve formě plakátů, záložek nebo merche.

Co si mohou zájemci pořídit, když se jim bude vaše tvorba líbit?

Taková klasika jsou plakáty, pohlednice nebo záložky. Souběžně vyrábím autorské tašky, kalendáře nebo svíčky, ale to jsou více příležitostné záležitosti. Letos jsem si ale řekla, že se do toho opravdu pustím, protože zájem o tyto věci opravdu je.

Plánujete v nejbližší době nějakou akci?

Jak jsem již zmiňovala, plánuju největší výstavu, kterou jsem kdy doposud v mém životě měla. Je tam velká investice, ale zároveň jsem musela shánět i sponzory, abych si takovou výstavu vůbec mohla dovolit. V rámci doprovodného programu máme i workshopy, promítání filmu a panelovou diskuzi.

Máte v rámci umění nějaký sen, který byste si ráda splnila?

Opravdu bych si přála uspořádat asijský festival plný umění, jídla a autentické atmosféry - přesně té, kterou zažívám ve Vietnamu.

Co byste doporučila začínajícím umělcům?

Asi to, aby se nebáli jakkoliv začít. Někdo si kreslí jenom na nějaký papírek a nejde dál. Chápu to, také jsem se zpočátku bála. Doporučila bych jim nebát se kreslit to, co je okolo nás, co vidíme. Hlavně nebát se o své tvorbě mluvit a sdílet ji. Tam to všechno začíná.

Foto: archiv Bao Quyen