11.9. nejen útoky se děly

Toto datum je pro mě významné i z osobního důvodu. Nejen strašlivé útoky se ten den udály. Tak například 90. narozeniny slaví moje maminka.

Často si promítnu, co tahle generace zažila - krize 30. let, strach z války a 2.válka, po ní znárodňování a zlo 50. let, popravy, měnová reforma. Pak krátké oživení v 60. letech, končící vstupem vojsk, na to normalizace v letech 70. Stále větší a větší zaostávání v následující dekádě vyúsťuje v rozpad východního bloku. Konečně svoboda a možnost cestovat a podnikat, ale se šesti křížky na krku už na velký rozlet nebylo tolik energie. Rozdělení Československa a vstup do EU.

Digitalizace všeho, stále rychlejší a rychlejší životní tempo. Co bylo včera, už dneska neplatí. Životní a profesní zkušenosti se v současné době nedají využít a použít.

Máma je spoluautorkou architektonického návrhu nové odbavovací haly Hlavního nádraží v Praze, v r. 1970 velký a zásadní projekt, moderní řešení. Dnes ji chce vedení města zbourat. To bolí. Jako malé dítě jsem vybarvovala narýsované půdorysy a řezy nádražní haly na nevyužitých plánografickych kopiích, které mi máma nosila domů.

Za její život se 6x změnil název státu. Do1938 Československá republika/ 1938–1939 Česko-Slovenská republika/ 1939-1945 Protektorat Böhmen und Mähren/ 1945–1960 Československá republika/ 1960–1989 Československá socialistická republika) 1990–1992: Česká a Slovenská Federativní Republika/ 1993-Česká republika...

Kytičky k narozeninám zůstávají. Jsem ráda, že maminku stále mám.