Proč nejde víc žen do politiky? Takovou otázku si položili v dnešním poledním Radiožurnálu a hned si pro odpověď zavolali ministru Kocábovi. No a ten zas perlil a perlil... Přitom důvody tohoto jevu jsou, dle mého názoru, docela prosté.
Tento pan ministr lidských práv, který proslul nevšední podporou jistému etniku a lidem, kteří se odmítají přizpůsobit normálnímu běžnému životu (=squateři), se dnes ve veřejnoprávním médiu rozpovídal o svém nejnovějším nápadu: uzákonit povinných 30% žen na každé volební kandidátce! No jistě, nejlepší, jak něčemu pomoci, je vyrobit na to zákon! (= IRONIE :o))
Já to tedy panu Kocábovi vysvětlím i bez zákona, proč že se české ženy nehrnou do politiky, ač by tam jistě byly k užitku: no protože většina takových v politice "použitelných" žen je velice praktických a dá přednost čemukoliv smysluplnějšímu, než jsou sáhodlouhé schůze, zákulisní dohody se všemi proti všem, intrikaření a další doprovodné jevy politického života, které jsou tím silnější, čím má dotyčná strana více voličských prefencí. Nemluvě o tom, že buranský názor "baba patří k plotně" je pořád živý i mezi docela vzdělanými muži (koneckonců i mě tady v diskusích občas nějaký naprdnutý čtenář pošle vařit :o)), takže boj o místo na politickém slunci je pro ženy obvykle složitější i z dalších důvodů (pomíjím nyní "druhou směnu" doma - aby se žena mohla jakkoliv "veřejně aktivizovat", musí mít nejprve doma naklizeno a navařeno, atd. atd.).
Vím, o čem mluvím - letos jsem zkusila na vlastní kůži politickou praxi. Ve svém věku a po několika zásadních životních zkušenostech, mnoha letech docela úspěšného podnikání, jsem prostě nabyla dojmu, že nastal čas, kdy chci NĚCO ovlivnit a mohu být ještě prospěšnější společnosti. Už po 4 měsících jsem ovšem pochopila, že politika opravdu není pro mě - ve stručnosti bych to prostě popsala tak, že radši něco dělám, než o tom kecám.
Nevyhovovaly mi nekonečné schůze dlouho do noci a o víkendech, na nichž se stokrát omílaly věci, které (podle mě) šlo vyřešit mnohem rychleji. Ale třeba to opravdu nešlo, třeba za ten pocit může jen moje povaha, která mě pořád nutí věci řešit teď hned nejpozději zítra :o)
A v tom bude onen zakopaný pes, pane Kocábe a další, kdo byste si možná i přáli více žen do politiky (fakt byste chtěli pustit ženy do svých výsostných vod? Nebo je to ten drobný pokus o vylepšení image po těch zpatlaných akcích kolem sociálních dávek a vybydlených domů..?).
Uzákonit povinnost určitého počtu žen v politice se mi zkrátka jeví jako holý nesmysl. Stačí se podívat na nejsilnější levicovou stranu, jak jí činí problém naplnit tuhle povinnost danou stanovami. Vždyť to byl úplný cirkus na pokračování - jak pořád nemohli zvolit místopředsedkyni, kterou zvolit museli...
Řešení?
Stačí, když muži (všichni nebo aspoň drtivá většina) začnou vnímat ženy jako právoplatné partnery (v práci a politice - teď neřeším partnerské vztahy milostné) a především ženy se tak začnou samy chovat! Osobně jsem totiž ve svém životě nezažila situaci, že bych se cítila "diskriminována" proto, že nejsem chlap. Možná je to i tím, že mi vůbec ani nepřišlo na mysl pochybnovat, zda jsem "méně kvalitní" reportérka či moderátorka, než mužský kolega. Prostě buď natočím dobrou repku, nebo ne; buď dobře provedu pořadem, nebo ne. Ale profesionalita výkonu určitě nezávisí na pohlaví.
Každopádně - nařízením shora se tohle určitě samo nevyřeší.
