Poslanci zas jednou vymysleli, jak ztížit život parlamentním zpravodajům - ovšem jen některým - zakázali vstup kamerám do předsálí sněmovního sálu. Smysl to má pouze pro ty, kteří se chtějí vyhnout nepříjemným dotazům. Pro ty slušné se nezmění nic - jen budou chodit odpovídat o patro níž.
KameraKatka BK
Parlament, tedy přesněji Poslaneckou sněmovnu a předtím ČNR (Českou národní radu) beru skoro jako "druhý domov", vždyť jsem tam prožila téměř denně skoro 10 let. Nejprve jako rozhlasový, posléze televizní zpravodaj. Je to už takový kolorit, že nějaká "chytrá hlava" (která obvykle ovšem do té doby ani poté nic jiného, a hlavně užitečnějšího, nevykoumá) čas od času vymyslí zákaz, jak novináře trochu odstrčit, oddálit od "vyvolených". Jenže oni "vyvolení" by si měli honem rychle uvědomit, za čí peníze v tom krásném a příjemně zařízeném domě na Malé Straně vlastně jsou. A že ti, kdo je tam svými hlasy poslali, také chtějí vidět a vědět, jakže si tam oni vybraní počínají. Těžko si představit, že by se všichni občané=voliči za tímto účelem vypravili do parlamentu. Právě proto existují média, aby nám, více či méně zkresleně, ukázala, cože to tam mocipáni vlastně za naše NEMALÉ peníze vytvářejí.
Asi bych už ani nespočítala, kolik těch zákazů už sněmovníci vykoumali. Úsměvné byly ty, které souvisely s neskutečnou cenovou lácí tamních stravovacích objektů. To bylo tak: přišel novinář-nováček, nejprve zíral na mattonku za 3 Kč, polévky byly za 1 (JEDNU) korunu, běžný oběd se vešel i do dvacky. Aby se dotyčný vyjevenec uklidnil, dal si panáka, což ho spíš dorazilo, protože ten nestál o moc víc, než ona počáteční mattonka :o). Tak se zrodily první zákazy - tohle přece nesměl lid obecný vidět, když ten už za zdmi sněmovny za tu mattonku dával dobře kolem 20 Kč, o dalších pochutinách ani nemluvě....
Další typická legrácka byla, když se, tehdy ještě v ČNR v r. 91, předčítala jakási přísně tajná zpráva FBIS. Novináře vyhnal předsedající z jejich lóže. Pravda, toto asi mělo jistou logiku, ale neměli tedy zapomenout na fakt, že mikrofony v jednacím sále jsou propojené do rozhlasového studia, takže se k nám dolů do přízemního krcálku namačkali všichni kolegové, co v tu chvíli v parlamentu byli. No a když si na konci šli poslanci pro své kopie onoho supertajného dokumentu, potkávali už některé z nás novinářů, jak si neseme vlastní kopii (získanou od spřátelného poslance) Tady v Česku se totiž stejně vždycky všechno hned rozkecá :o)
Ale dosti úsměvných vzpomínek, přeskočím i všechny další pokusy vytlačit novináře pokud možno do ohrádky, kde budou pod kontrolou. Rovnou se rozčílím nad nejnovějším výmyslem který lze označit nejslušněji asi slovem NEHORÁZNOST. Co si to o sobě ti poslanci vůbec myslí?! Zapomínají tito nadlidé, že veřejnost prostě JEN chce vědět, co a jak dělají, a když něco provedou, tak chce (a má na to plné právo) volič=platící občan slyšet, PROČ to či ono dotyčný poslanec/ministr udělal a jak svou chybu napraví?!
Na námitku, že je to "obrana proti neslušným dotěrům" už jen kroutím hlavou (a to jsem myslela, že už mě fakt poslanci nedokážou překvapit). Pokud má poslanec/ministr/kdokoliv čisté svědomí, nemusí se přece žádného novinářského dotěry bát. Pokud nemá, pak je ale zcela v pořádku(!!!), že se ho novinář na to jde zeptat. Poslanec mu má na místě řádně odpovědět a vyvodit důsledky ze svého počínání. Jestli pak někoho kamera honí nedůstojně po chodbách, dotyčný prchá před mikrofonem a otázkami reportéra jako malý kluk, s brunátným vzteklým obličejem prská cosi nepěkného směrem ke kameře a v horším případě do ní dokonce strká..? No to je ale především osobní selhání dotyčného prchala! A samozřejmě je to ideální úlovek pro redaktora, neboť nic lepšího nemohl ten den už natočit. No a následně se raduji já a mí kolegové lektoři, když tyto výtečné skvosty na DVD předkládám svým klientům na mediálních školeních, jak opravdu NEkomunikovat s médii :o))
Na závěr jen dodám, že jelikož se blíží kvapem volby, bude dotyčná Nehoráznost ve sněmovně opět velice promptně zrušena nebo vůbec nedodržována, protože každý politik zas bude chtít vidět svůj obličejík v té kouzelné mluvící bedně, před níž usedají jeho potenciální voliči, aby jim opět nakukal něco ze svých úžasných moder a slibů. Škoda jen, že se dosud novináři nedomluvili a třeba jeden jediný den úplně všichni "nebojkotovali" veškeré dění na politické scéně. Ono by se najednou zjistilo, jak bez nich vlastně ti politici ani nedokážou žít - stejně jako "celebrity" bez bulváru.
