Tak zas jednou někdo děsně spěchal a umřelo kvůli tomu nevinné dítě. Stál ten spěch opravdu za to???Dvě auta předjížděla náklaďák a v protisměru za dosud nejasných okolností spadl z kola 10-letý kluk, přímo pod auto. Umřel. Všichni zastavili, volali pomoc, policii... najednou už nespěchali?
To mě napadá vždy, když vidím otřesné obrázky z tragických nehod - někdo někam strašně spěchal. A pak BÁC, a už nikdo nikam nespěchá, maximálně se zraněnými (pokud někdo přežil) do nemocnice. Nebo - a to je obzvlášť kruté a možná cynické, ten, co nejvíc spěchal, leží mrtvý u silnice (event. zaklíněný v autě) a čeká ho už jen cesta na hřbitov. Najednou je na všechno času dost - v tom lepším případě, kdy to odnesou jen plechy, čekají účastníci nehody, než přijede policie, vše se vyšetří, změří, projedná... klidně tam pak stráví několik hodin. Kvůli čemu? Kvůli tomu, že jeden z nich měl příšerně naspěch a chtěl ušetřit vteřinu, dvě?!
Za geniální považuji úsloví "Lepší ztratit minutu v životě, než život v minutě". Tím se řídím - a když zrovna někam jedu se zpožděním, vzpomenu si na to a řeknu si "nojoo, tak tam přijedu pozdě, ale přijedu. Vše se dá řešit - dokud je člověk naživu. I pozdní příjezd kamkoliv se dá řešit.
Osobně se domnívám, že je to trochu dáno i věkem a zkušenostmi. Mladý řidič si mnohdy důsledky svého jednání neuvědomí, a tak jede jako blázen a ani ho nenapadne, jak to může skončit, co všechno se může stát - vyřítí se auto naproti, skočí zvíře do silnicie, oraskne pneumatika... Někdo má štěstí (nebo je to dáno osudem? Ale to je na jinou debatu :o)) a když ho třeba rychlá jízda a ostrá zatáčka vynese do protisměru, zrovna tam nikdo nejede. Někdo jiný tam ale potká kamion a je ztrestán navždy, jiný naopak sám smete nevinného cyklistu, nedejbože dítě.
Jasně, mikdo není dokonalý, i já kdysi před spoustou let jsem jako mladá a začínající řidička taky udělala pár bot. Ale jednak tehdy ty naše škodověnky rozhodně nezávodily s větrem, ale spíš se šneky, jednak jsem asi zrovna já patřila k těm s kouskem štěstíčka, kdoví. Možná, že z každé nestandardní situace jsem si vzala opravdu ponaučení a napříště už jela opatrněji a bezpečněji.
Dnes, po více než 20 letech za volantem, s cca půl milionem km bez nehody (ťukám na stůl i vlastní čelo, jak datel) //nepočítám-li odřený zadní nárazník o "chudáka" za mnou při neumětelském rozjetí do kopce přesně týden po řidičáku /dotyčný to bral s humorem - když spatřil čerstvé papíry, řekl jen ahááá/ :o)) // už nikdy nikam nespěchám tak, abych kvůli tomu ohrozila sebe nebo kohokoliv jiného. No tak přijedu pozdě - a stane se NĚCO????? Kromě toho, že dojedu živá a zdravá a všichni kolem taky, se vlastně nic tak "zásadního" neuděje :o) Každá promeškaná schůzka se dá uskutečnit znovu - a co si budeme povídat, ve světě mobilů přece není problém zavolat a omluvit "sorry, přijedu později".
Takže lidi - vzpamatujte se už konečně, ono se to opravdu nezblázní, když někam dojedete o pár minut později, než jste si naplánovali. Přeji všem hodně šťastných kilometrů!
