Už několik dní se v médiích řeší nejnovější kauza "fotky z dovolené" mistra Topolánka a jeho party kámošů. Je mi úplně jedno, kdo je nafotil - objednal - zaplatil... Vadí mi cosi úplně jiného.
Pan Topolánek se rozčiluje převelice a teatrálně přisuzuje objednání a pořízení fotek Paroubkovi, svému údajnému politickému rivalovi (obě strany evidentně směřují k velké koalici a mnohdy už to ani nepopírají).
Ten okamžitě vycítil šanci k prezentaci uprostřed léta, kdy fakt není o čem psát a honem rychle rádobyvtipně hlásá na titulních stranách i v rádiích, že by na něj Topolánek svalil třeba i pád Eiffelovky.
V tom ale přece problém vůbec není! Nejde přece o to, KDO to vyfotil-objednal-zveřejnil. Jádro problému přece spočívá v tom, že se vůbec něco takového STALO!!! Člověk, který otevřeně deklaruje, že se chce stát znovu premiérem, se vyhřívá na jachtě s lobbisty, průmyslníky a bůhví kým ještě. Médiím pak arogantně tvrdí, že za pronájem zaplatil (ale účty neukáže) - ačkoliv vilu vůbec pronajmout nelze! (viz zde článek Idnes). Atd., atd... nechci zbytečně opakovat, čím žijou média v posledních dnech.
Nevím jak vám, ale mně ti dva - modrý i oranžový vůdce - přijdou naprosto stejní (stejně hrozní, aby nedošlo k mýlce). Oba jsou arogantní, jde jim především o jejich osobní prospěch, a na to, co opravdu lidi chtějí, kašlou přímo zvysoka.
Jenže, co s tím? KOHO VOLIT??? Říjen je tu za chvilku a mám čím dál horší obavy, že se na složení sněmovny stejně zas nic nezmění... achjo.
Nechci tímto v žádném případě agitovat pro jakoukoliv stranu!
Mně když mi něco vadí, tak se snažím s tím něco osobně udělat. Česká politika se mi nelíbí už řadu let, tak jsem se rozhodla, že to zkusím svým malým dílkem pomoci napravit a poprvé v životě (a nejspíš i NAPOSLEDY!) jsem letos vstoupila do fungl nové strany (Svobodní).
Po 4 měsících jsem zjistila, že to fakt není svět pro mě - když to hodně zestručním: radši něco dělám, než o tom kecám. A politika je opravdu o tom, že se vše musí hodiny a hodiny prodiskutovávat ze všech možných úhlů a nuancí, že se tráví spousty času na schůzích a všemožných jednáních, sepisováním stohů materiálů... to vše zdarma, tj. "za svý", na úkor času pro svou práci či podnikání, rodinu, koníčky.... Prostě pro "normálního" člověka TO fakt není!
Moc bych si přála, kdyby se na politiku dalo více "normálních" lidí, ale na vlastní kůži jsem poznala, že to opravdu není jen tak. Já osobně už tomu ten čas ani peníze obětovat nemůžu a nechci. To budu radši investovat do vlastní rodiny a firmy. A velice dobře rozumím všem, kteří to cítí podobně.
Jenže - co s námi všemi bude? Když politika bude nadále doménou těch pár, kterým nekonečné tlachání na schůzích vyhovuje (třeba i z důvodu, že v normální práci by pohořeli)?
Fakt nevím a upřímně se toho děsím... Co si o tom myslíte vy?
