Stále více mám dojem, že "tam nahoře" snad sedí Marťani... Hádají se do krve o blbosti, které jsou nám, normálním lidem, úplně šumák. Ale to, co je naopak opravdu podstatné a zásadní pro většinu z nás, to pro změnu nepálí je. Řešení? Vyměnit je úplně všechny! Nebo má někdo lepší recept?
Tak třeba volby. Už půl roku politici neřeší nic jiného tak urputně, než termín voleb. Přitom - co si budeme povídat, nám lidem je úplně jedno, jestli k urně půjdeme v červnu nebo v říjnu... Snad jen ta kampaň je na jaře asi příjemnější, než kdyby třeba volby byly v únoru. Kdo by taky šel na mítink ve 20 stupních mrazu, že... (podotýkám, že já ani ve 30 stupních tepla, ale to už je jiný příběh :o)
Aby se politici dobrali termínu voleb, jsou schopni schůzovat do bezvědomí a nehledí na případné nepohodlí (jednání do noci atd.). Škoda jen, že takto "obětaví" nejsou, když jde o řešení skutečně důležitých věcí! Běžně odmávají (= odhlasují ve sněmovně) legislativní paskvily a důsledně přitom dohlížejí, aby nejednali ani o vteřinku déle, než musejí. Pamatujete třeba, jak loni před prázdninami poslanci tak moc spěchali, až schválili jeden zmetek za druhým, a ještě nad tím pohrdlivě mávali rukou? Viz zde článek Idnes "Poslanci nevědí, co schválili, když šturmovali před prázdninami"
Mnozí (ne-li všichni) z těchto lidí (jestli je možno ještě politiky tímto vznešeným slovem vůbec možno označit) jsou prostě už hodně mimo realitu. Žijí si za hradbami sněmovny ve svém zlatém světě plném náhrad za vše, co jejich nenasytné hrdlo ráčí, obědvají, svačí, večeří a popíjejí za pár kaček (polévka v poslanecké restauraci sice už nestojí pouhou 1 korunu, ale stejně stále ještě ani zdaleka nedosahuje cenových výšin běžných hospod - kam chodíme my, kterým nikdo nehradí cestovné, asistentovné, záchodovné a bůhvíjaké "ovné" ještě). Netuší, co lidi opravdu pálí a zajímá.
No jistě - před volbami vyrazí na mítinky a dělají, že "poslouchají lid". Kdo jim tuhle hru na chápavé sympatické strýčky věří, je naivnější, než čerstvě narozené mimino. V reálu je nezajímáme ani omylem! Zkuste uprostřed volebního období kontaktovat "svého" poslance či senátora a snažit se řešit konkrétní problém. Fakt to zkusíte nebo jste to absolvovali? Dejte prosím vědět, jak jste dopadli :o)
Jak z toho srabu ven?
"Kdyby volby opravdu něco mohly ovlivnit, tak je dávno zakážou," řekl mi nedávno s úsměvem kamarád. Zasmála jsem se také - ale přestože nepatřím k šílencům, kteří vidí spiknutí za každým rohem, musela jsem o té větičce docela přemýšlet. Protože se "tam nahoře" stejně pořád střídá stejná partička, mají už svoje dohody a nejrůznější zákulisní domluvy a zdá se, že je snad jedno, jestli o pár procent hlasů více získá "pravo" nebo "levo"...
Ač si věru nepřipadám naivní, myslím si, že menší šance by tu byla: zvolit úplně nové lidi - pokud možno mladé, ještě (tolik) nezkažené. A doufat, že aspoň pro nejbližších pár let se nezkazí. Je to vážně taková utopie???
(Tento text v žádném případě nemá za cíl podpořit KOHOKOLIV - jedná se pouze o ryze teoretickou úvahu na téma "dá se s tím vším ještě vůbec něco dělat?")
