To se zase jednou poslaneckým hlavičkám něco povedlo: ve středu schválili (naštěstí zatím jen v prvním čtení) návrh zákona, že když někdo neplatí na své děti alimenty, bude je za něj hradit stát. Já ale nechci ze svého podporovat nezodpovědné lidi, kteří se neznají k vlastním dětem!
Celý článek je zde (pro ty, kdo o té nesmyslnosti ještě neslyšeli).
Příznivci nového opatření namítnou, že to stát bude následně po hříšníkovi vymáhat. Jenže: k tomuto opatření (že to bude stát platit za neplatiče) se má dle návrhu socialistů přistoupit až poté, co z dotyčného nedokáže vyždímat peníze ani exekuce majetku. Kdeže to tedy ten stát hodlá následně vzít? Obávám se, že pouze z kapes nás ostatních, kdo s onou rodinou nemáme společného!
Prostě nechápu, že si někdo vyrobí "z velké lásky" děti a následně je mu zcela jedno, za co budou žít?! Nechápu ani lidi, kteří se při rozchodu/rozvodu div ne poperou - jak o děti, tak o majetek. Jak je možné nenávidět k smrti někoho, koho jsem předtím "navěky miloval/a"?? Podotýkám, že mám za sebou již také rozvod, takže nemluvím o něčem, co bych neznala "z praxe". S mým prvním mužem jsme se na všem domluvili zcela normálně, dokonce jsme v soudní síni působili tak v pohodě, až se nás soudkyně ptala, zda si to přece jen nerozmyslíme a nezůstaneme spolu :o)
I můj druhý manžel zažil před lety rozvod, navíc s 2 dětmi (pro případné rejpaly: NEBYLA jsem důvodem rozvodu, přišla jsem k "hotovému"). Domluvili se tehdy s manželkou na společné(!!!) péči, oba kluci byli s mámou nebo s tátou podle toho, jak sami chtěli (rodiče žijí 5 km od sebe). A je tomu tak dodnes, kdy už jsou 17 a 19-letí... Prostě, rozumná domluva JE MOŽNÁ! Jen se musejí obě strany chovat civilizovaně.
Když se vrátím k tématu: tak, jako se dotyční dva lidé kdysi domluvili na tom, že si pořídí mimčo, měli by se umět domluvit i na péči o ně, ať už spolu zůstanou či nikoliv. Tím, že to stát bude řešit za ně, je staví do role nesvéprávných děcek, která se o sebe neumějí postarat! Navíc onu zodpovědnost a tíhu péče o děti předává docela nespravedlivě na bedra úplně cizích lidí (=daňových poplatníků), kterým jsou dotyčné děti zcela volné. Zajímá snad někoho, kde beru peníze k nakrmení své rodiny třeba já? Samozřejmě, nezajímá - tak proč ale to má zajímat mě o jiných? Starejme se každý o sebe co nejpečlivěji a ubyde "potřebných" případů. //POZOR: tímto nemám rozhodně na mysli nemocné, postižené aj., kteří se o sebe objektivně postarat skutečně nemohou!!//
V duchu této logiky totiž může začít stát platit třeba krmení pro psy/kočky za páníčky, které přestalo bavit za své čtvernožce utrácet peníze, nebo se zrovna ocitli v momentální tíživé situaci. Může začít platit útratu v restauracích za hosty, kteří si dopřejí laskominy, aniž by hodlali vyrovnat účet. Bude snad stát platit třeba i pumpařům, jimž odjeli řidiči po natankování rovněž bez placení? Že jsou tyto příklady absurdní? Ale kdeže, základ mají stejný: někdo si někoho/něco pořídí, ale k hrazení nákladů se už nemá. A státe = ostatní lidi: starejte se o mně!
Pevně doufám, že návrh nemá šanci prolézt hlasováním pléna. A když už, tak že to snad zarazí Senát nebo prezident.
