Je to otázka, která mě v posledních skoro 20 letech hodně zajímá - tím víc, čím poznávám a zachraňuji víc zubožených, týraných či "jen" opuštěných zvířat... Také po každém veřejně známém případu opravdu hrozného mučení zvířete (tedy i po nedávném ubitém pejskovi na Slovensku) se objeví snad na každém serveru diskuse na toto téma... Tak jak to je? Má větši cenu člověk NEBO zvíře?
Vždycky říkám, a to už hezkých pár let, že ani v tomto případě prostě nelze paušalizovat. Nemůžu říct automaticky, že KAŽDÝ člověk je cennější, než jakékoliv zvíře. Nemůžu s tím za žádnou cenu souhlasit! Mám pro to velice jednoduché vysvětlení: několikanásobný vrah, který způsobil bolest spoustě lidem (jak těm, které třeba zvlášť krutě zabil, tak i jejich pozůstalým) prostě NEMÁ větší cenu, než třeba pejsek, který žije v nějaké rodině jako člen rodiny a dělá jim všem radost (jako třeba ten náš Billíček-viz foto).
Nikomu svůj názor nevnucuji. Ale nikdy nepřistoupím na to, že člověk je nějaký nadřazený pán tvorstva, před nímž má veškerý živý "zbytek" planety stát div ne v uctivém předklonu. Naopak, jsem přesvědčena, že člověk by se měl velice rychle vzpamatovat a začít žít s tím "zbytkem" v podstatně větším souladu a nenaparovat se pořád nad vším a všemi.
Ruku na srdce: kdo z normálních lidí (nikoliv speciálně cvičených bojovníků) je schopen se holýma rukama ubránit třeba jen obyčejnému, i jen lehce rozzuřenému psovi? Když to vezmu do krajností, tak normální člověk (nesportovec) by měl co dělat, aby třeba dohonil utíkající kočku (můj názor je, že by ani to nezvládl). A taková "nemožná nula" se tady na někoho vytahuje? Jakým právem???
Mnohý mi na to třeba odpoví "právem moudřejšího". Ale jsme my lidé opravdu o tolik moudřejší? Nezdá se vám, že mozky, a tím pádem třeba všechny výdobytky moderní techniky, výzkumu atd. používáme tak, jak bychom měli, tj. ke svému rozvoji???
Když někde veřejně vystupuji s tématikou ochrany zvířat, tak se snažím vždy na lidi apelovat "prosím, chovejte se k sobě pokud možno jako zvířata". Nelíbí se mi totiž příměr "XY se chová jako zvíře" - protože většinou tím popisujeme jednání nekalé a nesprávné. Jenže zvířata se k sobě nechovají záměrně hnusně, zabíjejí, když mají hlad nebo potřebují naučit lovit mláďata, nevymýšlejí na sebe odporné intriky a podrazy... pozor, nemluvím o normálním boji o pozici silnějšího, o lovu za účelem nakrmení atd. To je přece běžné, že přežije silnější, zdravější, schopnější.
Koukám, že téma se mi zase posunulo někam trochu dál, než byl původní záměr. Prostě, mám-li se vrátit k nadpisu a svému dnešnímu tématu: podle mě člověk není vždy cennější, než zvíře. Jsme zkrátka všichni živí tvorové a měli bychom se vzájemně respektovat. Zvířata s tím problém nemají, znají velmi dobře své místo ve smečce i v hiearchii celého světa. Kéžby si lidi ze zvířat aspoň občas brali příklad :o)
