"Oběěěěěěěěd," zvolala naše babička (tedy, aby bylo jasno, je to máma mého manžela Mirka, tedy oficiálním názvem tchyně - ale pro mě je to prostě maminka, event. babička - dle situace) přes náš dvůr a jako první - a jako obvykle - se vydal tryskem kupředu Billucha (náš pes).
Hospudka-Mlyn u Dyjewww.vnorovice.cz
Babička na Billušáka vždy pamatuje - pokaždé na něj čeká vlastní miska s vlastním obědem. Dnes to bylo maso z babiččiny domácí polívečky, doplněné houskovým knedlíčkem. Bydlíme totiž společně v jednom velkém vesnickém domě, 5 km od Dačic (to je takový skoro zapomenutý koneček Jižních Čech zaný Česká Kanada, skoro už Jižní Morava a kousíček to máme i na Vysočinu a do Rakous) a občas si dopřejeme luxus "nechat si navařit od maminky". Než jsme stihli dojíst polévku (výtečnou s domácími nudlemi a knedlíčky, heč :o)), zhltnul Bill svůj příděl, přihrnul se k našemu stolu a dožadoval se nášupu. Když nezabíraly na nikoho z nás prosebné psí oči, přinesl vychytrale svou misku a bacil s ní babičce k nohám. To už nevydržela a přidala mu.
Slunce pálilo jako uprostřed léta, tak jsme se vydali pěšky do naší Hospůdky u splavu. Před třemi lety jsme si otevřeli "osvěžovnu" na nádherném místě u splavu a na kraji lesa (viz příložené foto) - no řeknu vám, úplný kýč :o) Nejbližší hospoda je totiž právě až v Dačicích, a tak když se nás už postopadesáté vlastní turisté (ubytovaní v létě v našich objektech) chtivě ptali "kdeže tady máte dobré pivko?", nezbylo, než zbudovat vlastní nálevnu. Za ty první dva roky s nám povedlo rozjet hospodu se vším všudy (tj. máme nejen točené pivko, zmrzlinu, kávičku a všechny možné další nápoje alko i nealko, ale též vaříme rychlá jídla) a troufnu si tvrdit, že u nás panuje moc prima rodinná atmosféra. Aspoň to všichni říkají a jelikož se k nám rádi vracejí a už v lednu volají "kdy už konečně otevřete", tak si to asi myslí také.
Dnešní odpoledne se vážně vydařilo - postupně se zastavilo několik známých z Dačic a okolí, kteří k nám obvykle chodí v létě, kdy máme otevřeno denně (teď zatím jen o víkendech). Místních je totiž u nás zoufale málo, turisté do naší oblasti v zimě vůbec nejezdí, takže máme zavřeno. Ale v létě to u nás ožije a jedeme od rána do noci. Jsme přímo na turistické zelené stezce, na strategickém místě mezi Dačicemi a Slavonicemi, na cyklotrase, nově i na trase Nordic Walking. Dnes jsme se tedy vítali s našimi stálými hosty, dnes už v podstatě milými přáteli. S každým jsme chvilku popovídali, probrali novinky, poseděli na sluníčku, vypili kafíčko či malého panáčka... Prostě pohodička, jako už dlouho ne.
Odpoledne jsem se s Billdou vydala zpět domů, Mirek ještě zůstal, protože přišli další hosté. Máme to domů necelý kilometr po polňačce. Byla to další idylka: nebe modré jako u moře, kolem začíná všechno zelenat a kvést. Bylo mi tak krásně, že jsem si to prostě nemohla nechat pro sebe. Kdo čekal nějaký zádrhel, problém či podobnou negaci, tomu se omlouvám, že jsem ho obrala o čas :o). Každopádně všem přeji krásný zbytek neděle, zejména těm, kteří třeba neměli možnost užít si takovou pohodičku, jako já.
