Bylo toho málo napsáno o krvelačných bestiích, zakusujících se do "nevinných" dětí? Moje dnešní příhoda mě opět přesvědčila, že většina takových případů je způsobena buď chvilkovou neobratností či neznalostí správného přístupu k psovi, anebo též tím, že se chudák pes jen zoufale brání útoku hloupého či přímo zlého dítěte.
Billovy zuby (5 mes.)Kašparová
Máme bulíka - neználky zvaného "bojový pes". Neználky proto, že k psím zápasům se toto plemeno nepoužívá už téměř 200 let (narozdíl od pitbulů aj.). A dále proto, že kdo opravdu v životě nepotkal bulíka "živého" a neměl možnost se s ním aspoň trochu seznámit, vůbec netuší, jak milí pesani to jsou. A to přesto, jaký arzenál mají v hubě (viz detailní foto - a to bylo Billuchovi ani ne půl roku!). Ale právě ten - a nejen ten - musíme mít nejen my jejich majitelé stále na paměti.
Máme hospůdku na krásném místě u splavu, kam chodí samozřejmě i rodinky s dětmi. Naši stálí hosté už Billa znají, jejich děti též, a obvykle trvají na tom, ať ho klidně nechám běhat volně, že oni přece dobře vědí, že je hodný. Děti se k němu jen hrnou, on k nim ještě víc - miluje vše živé: děti, ženský, jiné psy, kočky... Přesto všechno NIKDY nedopustím, aby s dětmi Bill zůstal byť jen na vteřinu o samotě - ne proto, že by jim chtěl ublížit, sežrat je apod. Už jen proto, že díky svým 35 kilům živé váhy je pro malé dítě nebezpečný třeba jen příliš radostným přivítáním. Nevím také, jak by reagoval v mé nepřítomnosti na dloubnutí do oka, šlápnutí na nohu apod. Nemusí přitom jít hned o zlý úmysl - malé děti bývají neobratné a napřáhnou kolikrát ruku na hlavu psa s cílem pohladit ho, a přitom se mu trefí zrovna třeba do oka.
Tak tomu bylo právě i dnes. Přišla partička lidí s hodně malými dětmi. Billa jsem přivázala k mříži na dvoře (zůstal mu volný kruh cca 1,5 m lidé si sedli k nedalekému stolu (3 metry od Billova nejzazšího bodu). Děti se ihned vrhly k Billovi, tak jsem šla asistovat - držela jsem psa a navigovala děti, jak ho mají správně hladit. Byly hodně malé, takže mu právě většinou velmi neobratně máchaly divoce přímo před nosem, plácaly ho po hlavě a vůbec všude, kde se trefily apod. Nevychovaný pes by už tohle nemusel ustát a mohl by po jejich ručkách chňapnout. Koukám směrem k rodičům - ti v klidu klábosí u stolu a bylo jim to celkem šumák (třeba se ovšem spolehli na mě, že to ohlídám :o). Bill byl šťastný a trpělivě snášel všechny ty neumětelské projevy dětské přízně.
Po chvilce dítka obrátila pozornost jinam, tak jsem i já opustila místo a šla si po své práci. Co chvilku jsem koukla jeho směrem, jestli je vše OK. No a po pár minutách by se ve mně krve nedořezal: sotva tříletá holčička stála kousek od Billa a metala po něm kameny! Její maminka to pozorovala s pivkem v ruce opodál, bez sebemenšího náznaku znepokojení. Jen zázrakem se její dcerka netrefila psovi třeba do oka, vše mu padalo jen k nohám a díky jeho nadmíru družné povaze to stále považoval za hru a nadšeně vrtěl ocáskem.
Přiskočila jsem ihned k psovi, chytla ho preventivně za obojek a dítěti říkám "to ale nemůžeš po něm házet kamínky, to se pejskovi nedělá." Maminka na to opáčila "my je hned vrátíme zpátky." Řekla jsem, že to samozřejmě nemusejí, že spíše jde o to, aby je neházela po psovi. Zjevně vůbec nepochopila, jak nebezpečná tahle situace byla, a jak obrovsky nebezpečná může být někdy v budoucnu, až místo našeho přátelského Billa bude terčem dítěte a jeho nápadů jiný pes, s jinou povahou, s horší výchovou atd...
Tak jsem Billa radši HNED odvedla domů a přemýšlela o tom, jak jsou někteří lidé nezodpovědní, jak podceňují běžná rizika, a jak tím zbytečně vystavují sebe a hlavně své děti nebezpečí. Bojím se moc toho, že přesně tyto situace vedou ke krvavým hrůzám, o kterých pak referují média stylem "bojový pes napadl/zmrzačil dítě".
Lidi, moc prosím, buďte rozumní a opatrní. Učte své děti, jak se mají správně i bezpečně chovat ke zvířatům, zejména těm cizím, co si k nim mohou dovolit a kde jsou hranice hry.
Všem přeji krásné Velikonoce!
