V mlze

Tank paní ministryně a pytel pana ministra. Za pravdu všemi prostředky a kdo nás učí kritickému myšlení. Podivný rej na oslavách 33. výročí Sametové revoluce.

Něco je špatně
Ministryně obrany nechá natočit video, na kterém nakráčí ve své pracovně k psacímu stolu,  položí na něj kabelku, a z té vyjede hračka - tank. Načež se ozve ministerské "a je to!"
Ministr vnitra nechá na státní svátek vyvěsit na budově ministerstva vlajku - pytel na mrtvoly. A policie Rakušanův pytel střeží ve dne v noci. Asi kapka metafyziky.
Pan premiér má skoro v každé větě slovo Ukrajina.
Předsedkyně sněmovny plete páté přes deváté a občany vyzývá, aby pletli také.
Něco je hodně špatně.
Jako ve filmu Podivný experiment.

Experti mají rádi svobodu slova
Nebo ne? Každopádně těch zájemců o možnost aktivně se zapojit do cenzurního procesu je hodně.
„Ovlivňuji nás i dezinformace, kterým nevěříme. Stačí, že vyvolávají pochybnosti.“ Tak pravil expert Holý (1).
Tak vida, už ani pochybovat se nesmí.
Z jiného úhlu to vidí Kristína Šefčíková, další expertka z organizace zabývající se dezinformacemi a strategickou komunikací: Podle jejího mínění „dezinformátoři umějí dobře napodobit seriózní média“ (2). Tohle zní poněkud dvojsmyslně. Takový malý výstřel do vlastních řad.
A poslední výrok je opravdu na Darwinovu cenu (kdyby se udílela nejen za sebelikvidaci těla, ale i ducha). Nebyl to přímo expert, i když člověk nikdy neví, ale jeho moudro jsem zachytil v jedné výživné internetové debatě.
Ten dobrý člověk, který ještě žije, napsal: „Dezinformační weby píší pravdu, aby mohly šířit dezinformace“.
Mlha přede mnou, mlha za mnou.

Rychlejší než…
Na události, při které 16. listopadu na polské území zabloudila raketa a zmařila dva lidské životy, bylo zajímavé sledovat ostrý válečnický slovník některých našich vládních představitelů. Viník byl jasný, bylo jim Rusko, které bezostyšně napadlo zemi Severoatlantické aliance.
Tweety vykazovaly slušnou bojovou připravenost a odhodlanost jít ihned do války. Přesněji řečeno – poslat tam jiné.
Potom situaci zkomplikoval prezident Biden, když potvrdil, že nešlo o ruský útok na členský stát Aliance.
Tweety pozvolna mizely.
Naštěstí se objevil spásný nápad, že viníkem je přece jen Rusko, protože kdyby… atd.
Tweety se vrátily.
Příčina a následek, to je jistě správná úvaha, jen jestli by neměla jít hlouběji do minulosti. Ale to je jen takový rouhačský nápad.
Takže v tomto příběhu si neodpustím trochu té moralitky. Kdyby naši vládní činitelé a další spřízněné duše projevili jistou zdrženlivost, než se situace vyjasní, a spokojili se pro začátek s konstatováním, že je jim líto obětí, které raketa za sebou zanechala, konečně bychom se mohli všichni, výjimečně, shodnout. Ne, oni museli předvést ten svůj cirkus.
A tohle nás chce školit ohledně kritického myšlení.

Národní
Sledovat průběh oslav 17.listopadu na Národní třídě rozhodně nebylo důvodem k optimismu. Průběžně přicházeli ti nejlepší, jediní slušní, kteří podle svých slov chtějí zakopávat příkopy mezi občany.
Opět se kádrovalo, kdo tam smí přijít, kdo ne, kdo může položit kytici, a která kytice patří do odpadkového koše. Projevy plné patosu se střídaly s projevy povolené nenávisti.
To na zakopávání příkopů příliš nevypadalo.
Jako před několika lety, když nenávistný dav obklopil Václava Klause mladšího, který přišel s malou dcerkou položit na Národní kytici.
O Klausovi mladším si můžeme myslet co chceme, ale jako tehdejší přímý účastník pochodu z roku 1989 měl právo na oslavy přijít.
Větší než mnozí z těch, kteří na něho pořvávali.
Vystoupení ruské „punk rockové skupiny“ Pussy Riot (Johny Rotten by hořce zaplakal, ne-li něco jiného) na Koncertě pro budoucnost se stalo nechtěným symbolem naší doby. Vypadalo to, že v lehkém šoku se během produkce ocitli i skalní příznivci naší vlády.
Dokážu si představit, co by média vyváděla, kdyby se tato „hudební skupina“ předvedla na té druhé nesprávné demonstraci, a ukázala tam svoji kreaci.

Mlha nás pozvolna pohlcuje. Jako ten virus, který naštěstí nezdecimoval celé lidstvo, ale jen vydatně nakrmil jisté průmyslové odvětví.
Něco je špatně. Všichni to tušíme, jen si některá fakta nechceme, nebo nemůžeme přiznat.

1.Ovlivňují nás i dezinformace, kterým nevěříme. Stačí, že vyvolají pochybnosti, tvrdí expert Holý | iROZHLAS - spolehlivé zprávy

2.Kristína Šefčíková: Krize jsou úrodnou půdou dezinformátorů - iDNES.cz