Přilepení...navždy

Jak zachránit planetu? Přilepte se. Někde. Aktivisti se lepí na různá místa, nejraději k rámům obrazů starých mistrů. O těchto událostech už bylo hodně napsáno. Proč se tedy k tomu vracet? Odpověď by mohla být na konci této glosy.

Někdy to aktivistům nevyjde tak zcela podle plánu. Jako když se přilepili v autosalónu Porsche k podlaze. Referoval o tom tisk celé planety, kterou přišli zachránit. No dobrá, skoro celé planety.
Po určité době jim došlo, že někde udělali chybu a dožadovali se od zaměstnanců, aby dostali misky na tělesné potřeby a další servis. Odpověď zaměstnanců autosalónu nepatřila k nejvstřícnějším. No nevím, je to podobné jako kdyby se někdo přilepil na schody před mým bytem, protože se mnou nesouhlasí, nemá mě rád, a chtěl abych mu donesl kafe. (A víte, co? Já bych mu ho donesl…možná.)
Skončila pracovní doba, zaměstnanci odešli, ochranka vypnula světla a ztlumila topení. Energiemi se musí šetřit.
Později si aktivisté ztěžovali: „Byli jsme přilepeni a nemohli se dostat z budovy.“
Kvalita lepidla předčila jejich očekávání.
Ale všechno dobře dopadlo, jako v těch pohádkách.
Ráno je vysvobodila policie a pomocí speciálního prostředku došlo k jejich odlepení.

Vynechal jsem tzv. „chrstače.“ To jsou ti, co lijí na obrazy, přesněji řečeno na ochranná skla (blbuvzdorné opatření), různé druhy polévek. To už je věc ochranky.
S bandaskou vstup zakázán!

Jaké jsou asi vnitřní běsy těchto aktivistů? Prý tím upozorňují na chabou ochranu klimatu. Logiku v tom nehledejte.
Možná by akce měla smysl, kdyby se lepili k velvyslanectvím zemí, které nejvíce znečišťují planetu. Tam by jim pozornost věnoval někdo zcela jistě. Jen těžko říct, jestli by se jim zamlouvala. Však také jsou v tomto směru naši aktivisté opatrní, nepreferují okázalé projevy statečnosti.
To jejich předchůdci, kteří protestovali proti válce ve Vietnamu, nebo proti lovu velryb, to byla jiná váhová kategorie.