Nepřátelé jsou všude, možná i ve státní správě. Rozhodně na demonstracích. Nemějme však strach, vládní oko nad námi bdí. Snad až příliš.
Kdysi archeologové našli při vykopávkách hliněnou destičku s nápisem. Po rozluštění se před nimi objevila zpráva neznámého autora z dávných časů: „Všude, kam až moje oko dohlédne, vidím samé blbce:“
Ale neberme to příliš vážně, dokonce i archeologové mají smysl pro humor.
Co ale vážně vzít musíme, je usilovné hledání vnitřního nepřítele.
A tak se před námi objevila také zpráva. Nikoliv však z dávných časů, ale ze žhavé současnosti. Dozvěděli jsme se, že „pracovníci státní správy se radikalizují.“
V první chvíli člověka napadne: Jak taková radikalizace pracovníků státní správy vypadá? Přikreslují na fotografiích ministrům oslí uši? Začali v pracovní době poslouchat alternativu? Píší po chodbách vládních institucí revoluční hesla?
Článků na dané téma se postupně objevilo několik, konkrétních informací však málo. Všechno se pohybovalo jen v takové té teoretické rovině. Až do chvíle, kdy se z temných zákoutí ministerstva vynořil oběžník, kde stálo:
„Z dostupných informací ministerského týmu vyplývá, že většina těchto pracovníků potenciálně rizikové informace doposud nešíří“ (1)
Aha! Tak nešíří. Ale mohli by. V tom asi spočívá kámen úrazu.
Taková ta tradiční paranoia každé vládní moci, která si není příliš jistá sama sebou. Zdá se, že tato si nebyla jistá už od samého počátku, kdy nastoupila. Jenom tak si lze vysvětlit, že jedním z jejich prvních kroků bylo zřízení speciální skupiny na ministerstvu vnitra, nazvané Krizový informační tým (KRIT). Něco jako hlídač, co hlídá hlídače.
Po prvotním zjištění, že „většina pracovníků státní správy rizikové informace nešíří“, následovalo zvonění na poplach: „Zjištění KRITu, partnerů na místní úrovni a z řad organizací občanské společnosti naznačují rovněž rostoucí frustraci, příklon k antisystémovým subjektům a radikalizaci pracovníků státní a veřejné správy v důsledku uprchlické krize a energetické krize.“ (2)
Zase nic určitého. Předtím KRIT říkal, že „nešíří“ a teď najednou mají signály (a já pořád odkud je pan premiér bere), že k šíření není daleko.
Hezká je také ta část věty, která hovoří o „partnerech na místní úrovni a o organizacích občanské společnosti“. Kdopak to je? Udavači či návrat domovních důvěrníků?
Naopak, řady občanské společnosti jsou celkem srozumitelné: Neziskoví svazáci bojující za jednotný správný názor.
Závěr je jasný: nyní zavládne mezi pracovníky státní správy činorodá nálada vzájemného podezírání, špehování a jak už to při takových akcích chodí - udávání.
Vláda vidí vnitřního nepřítele, kam až její oko dohlédne…
Nepřátelé jsou všude. Ve státní správě, na demonstracích, na nichž se podle Petra Fialy schází dvě skupiny občanů: proruští agenti na pódiu, a hlupáci pod pódiem, kteří těmto agentům naletěli. V neposlední řadě se vláda obává lidí u počítačů. Pro ty připravuje nový zákon, který je ochrání před závadnými informacemi. Podobná ochrana už tady kdysi byla, leč příliš se jejím zřizovatelům neosvědčila.
… a zlé dezinformační jazyky říkají, že když oni dohlédnou na tuto vládu, dospějí k závěru, který je shodný se závěrem usmívajících se archeologů.
1. 2. https://ekonomickydenik.cz/pracovnici-statni-a-verejne-zpravy-se-radikalizuji-zni-z-vnitra-kvuli-sjednocene-komunikaci-statu-tam-vznikl-krizovy-informacni-tym/
