Teorie o muži s ricinem, která je založena na neznámém zdroji, připomíná epizodu ze Švejka. V tomto duchu jsem také pojal následující malou fikci. Může být neznámý zdroj seriózním pramenným materiálem, po kterém se neustále volá?
Z letadla vystoupil muž středních let s černými brýlemi značky Wayfarer Black. Měly v sobě zabudovanou vysílačku, televizi, kameru a v případě nutnosti se daly použít i jako mikrovlnka. Rozhlédl se kolem sebe. Je na místě. Na Letišti Václava Havla v Praze.
Říkají mu Vasil Čistič. Muž pro zvláštní operace. Tentokrát má za úkol eliminovat tři místní komunální politiky, kteří se rozhodli řídit zahraniční politiku této země. Špatným směrem, říkal šéf.
Je v České republice. Musí být opatrný. Zdejší kontrarozvědka patří k nejlepším na světě. V podstatě je úplně nejlepší. Ostří hoši, žádní čučkaři!
Muž potěžkal svůj kufřík a zamyslel se. Ten nápad jeho šéfa použít ricin se mu jevil jako dalekosáhlá pitomost. Už jednou ho varoval. Když tenkrát vymýšlel plán s Novičokem, který měl prošlou dobu spotřeby. Taky to tak dopadlo.
Muže trápila ještě jedna věc. Při letu z Moskvy do Prahy vypil několik stakanů vodky. Vlastně popíjel ještě než nastoupil do letadla. Má takový neurčitý pocit, že všem v letadle ukazoval tu zatracenou flašku s ricinem a holedbal se, že je to medicína pro tři zlobivé hochy.
Jejich jména a adresy se naučil ještě v Moskvě, ale jak se zdá, teď po vypité vodce všechno zapomněl. Bude se muset někoho zeptat.
Mužovo oko spočinulo na chlápkovi, který stál na přistávací ploše a na mikině měl cedulku PRESS.
Novinář. Ten bude vědět!
