Marie

Máme mnoho nedávných „hrdinů“, na které bychom mohli klidně zapomenout. A pak několik hrdinů, na které bychom zapomenout neměli. Přesto se tak stalo.  

Dnes slavíme Den vítězství a proto si připomeňme – Marii Kudeříkovou.
Jako mladá dvacetiletá dívka se zapojila do protinacistického odboje. Podílela se na tisku a distribuci ilegálních letáků, spoluorganizovala sabotážní akce proti okupantům.
Proč tedy byla Marie Kudeříková vymazána z paměti i z učebnic? Důvod je malicherný, nízký a jak jinak - ideologický. Pracovala v odbojové organizaci Svaz mladých, který byl napojen na ilegální ústřední výbor Komunistické strany. Před listopadem se tajil odboj západní, potom, pro změnu, ten východní. Čím více něco měníme, tím více je totéž.

V roce 1941 Marii Kudeříkovou zatklo gestapo. Několik měsíců ji mučili. Neprozradila jediné jméno. Ve vyšetřovacích protokolech bylo napsáno: „Tvrdošíjné mlčení“. Zde se můžeme jen poklonit v tichém obdivu a úctě. Kdo z nás by to dokázal?
V roce 1943 ji nacisti popravili. Bylo jí dvacet dva let.
V Brně na ulici, která se od roku 1990 jmenuje Milady Horákové, měla umístěnu  pamětní desku. V témže roce ji ti, kteří proklamovali, že nejsou jako oni, odstranili. Znovuzrození fanatici, kteří ve své omezenosti nepochopili, že obě ženy by zde mohly mít své místo. Dnešní děti a mládež se o jejím hrdinství neučí. Jsou jiná témata, o kterých děti musí vědět v podání všudepřítomných emisarů z neziskovek.
V této souvislosti jsou velmi aktuální slova  současného francouzského „nového filozofa“ Alaina Finkielkrauta, určená francouzskému vzdělávacímu systému, ale platná obecně:
"Národní identita je pevně spojena s národním dědictvím. Zachovávat výuku národní historie, i když se nám stala ´občanským katechismem´, a nenahrazovat ji oslavnými umělými dějinami sloužícími grandiózní apoteóze Evropy a globalizace“. 
Naštěstí jedna skromná socha Marie Kudeříkové zůstala v Brně zachována. Bořitelům pomníků unikla, snad proto, že stojí na poměrně skrytém místě na nádvoří jednoho domu.
Čest její památce.