Diskuze a komentáře na internetu bývají různé. Občas jsou na úrovni školáků, kteří po sobě vzájemně metají urážky, jindy je to bitva, kde poletují slovní granáty. Někdy se však přihodí zázrak a vznikne debata, která má smysl.
V prvním případě se celkem nedá nic dělat, ve druhém je zapotřebí mít po ruce hrnec kafe a prášky na nervy.
Přichází podpásovky. Některé naštvou, jiné pobaví. Jako například tato:
Když jsem psal o zablokovaných webech, jeden z komentujících - Johan Krtek (jméno, pod kterým komentující vystupuje, neuvedu, tedy jen zástupné, které jsem převzal z knihy Ostrov Tučňáků), nadhodil:
"Autora mrzí (tedy moji maličkost, pozn. F.K.), že dezinformační weby byly zablokované, protože teď nemůže od nich opisovat."
Nešťastný Johane Krtku.
A dostal odpověď: "Milý Johane, opravdu nemám zapotřebí něco odněkud opisovat. Nesmíte ostatní soudit podle sebe".
Ale zázraky se přece jen stávají. Pak se přihodí cosi pro současnou dobu neuvěřitelného: Debata, která má smysl.
Martin, kterého jsem do té doby neznal, se mně ozval na jednom webu (pro Strážce názorové čistoty: Nebyl to web dezinformační, nýbrž literární, i když ne výlučně literární). Napsal:
Pane Františku, pochopil jsem to správně, že nesouhlasíte s vypínáním dezinformačních webů?
Zrovna Vy, který jste prožíval "totáč", tedy nesvobodu? Pokusíte se mi to vysvětlit? Děkuji!
Otázka mně trochu překvapila. Vždyť právě to, že jsme žili v minulém režimu, je důvod proč bojovat proti vypínání nepohodlných webů. Ne naopak. Proto jsem odpověděl opatrně:
Děkuji za Vaši otázku. Věc jsem rozebral z mého subjektivního pohledu na blogu iDnes.
Druhý den přišla odpověď, a musím říct, že si zasloužila, aby se člověk nad ní zamyslel. Martin si článek přečetl. Začal sice poněkud zeširoka, ale pořád lepší než soptění urážek a argumentace větami vytrženými z kontextu.
Martin:
Svoboda je stav bytosti jednající ze své vlastní vůle, nezávisle na jakémkoliv vnějším donucení. Neznamená však svévoli - svoboda jednotlivce je omezena svobodou a právy ostatních lidí. Vedle rozumu je svoboda nejvyšším atributem člověka.
Pro kremelská propaganda existuje. Situace v Rusku (a dalších nedemokratických státech) je toho jasným důkazem. K "vymývání mozků" tam dochází neustále a masivně.
Alternativní média by jistě byla přínosná, ale nesmírně by záleželo na autorech, zda mají "cíl" shodný se společností a jejich kritika by měla být věcná, "mocné" hlídající, zda se neodchylují od slibu, na který po volbách přísahali.
Diktovat shora, co si mám myslet, určitě ne, ale podívejte co přinesla ta nesprávně pochopená svoboda. Já bych byl pro, aby se demokracie bránila. Do čela nového úřadu se postavil slušný člověk, uvidíme.
Ústavy, zákony atd. v demokratických společnostech jsou napsány pro slušné lidi. Bohužel, těch neslušných je nějak moc. Například voliči nesystémových stran. Společnost by se měla bránit.
Martin říká, že do čela nového úřadu se postavil slušný člověk. Pana Klímu, který se stal vládním zmocněncem pro média a dezinformace, neznám, ale jedna věc je jistá: neslušná je už sama tato nově vytvořená funkce. Co přijde příště? Zmocněnec pro pravdu?
A tak jsme v diskuzi pokračovali:
Zdravím Vás Martine. Pokusím se odpovědět v pořadí, v jakém jste psal. Společnost nikdy nebude mít stejný názor. To je ostatně princip demokracie.
Pro kremelská propaganda existuje, v tom se shodneme, stejně jako existují jiné propagandy. Život je pomíjivý, propaganda je věčná. Trvám na tom, že úsudek si mají lidé dělat sami, bez asistence jakéhokoliv úřadu. Zřídit funkci zmocněnce pro dezinformace je výsměch svobodě názoru. Jistě připustíte, že dost často se za dezinformaci označí nepohodlný názor.
Nikdy asi nebudeme žít v ideálním světě, kde budou jen lidé dobří. Existence špatných nesmí být omluvou pro omezení svobod definovaných v Listině základních práv a svobod. (Jak jsem psal, omezení jsou už dány zákonem, nemohu třeba někoho urážet, vybízet k násilí ATD.)
Nesystémové strany. Dost podivná definice. Proti jakému systému jsou? A neuvádějte, prosím, že jsou proti demokracii. To je příliš obecný pseudoargument. Většinou to probíhá podle modelu - demokracii využil Hitler ke zničení demokracie. Ať se v politice mluví v o ČEMKOLIV, dříve nebo později se objeví na scéně Hitler.
Obávám se, že tzv. obrana liberální je jen krycí název pro názorovou diktaturu.
Zkusíme si definovat fašismus: na obecné rovině je to bezohledné vyzdvihování názorů jedné skupiny jako normy pro ostatní.
Nepřipomíná Vám to něco?
Martinova odpověď se nesla v duchu člověka, který má, nebo přesněji řečeno - měl krásné ideály, ale někde na té své životní pouti je ztratil. Je zklamán tím, kam se společnost posunula a mimo jiné napsal:
"Pohybuji se ve školství a před studenty se stydím, v jakém stavu jim svět předáváme (styděl jsem se již dávno před válkou). Slušný, morální člověk dokáže rozpoznat, co je správné a co ne. (...)
Nesystémová strana je pro mě strana, která nespolupracuje s vládou. I opozice by měla spolupracovat, notabene je to ve slibu, na který poslanci a senátoři přísahají.
Od několika lidí jsem se dozvěděl, že jsem naivní..., nemyslím si to. Jinak než takhle, či podobně, demokratická společnost postupovat nemůže. Bohužel, stav "světa" mi dává za pravdu.
Pohodový zbytek neděle!
Martin je prostě druh určený k vymření. Je idealista! Překvapila mě Martinova definice nesystémové politické strany. Nespolupracuje s vládou! Pak bychom mohli za nesystémové strany označit současnou vládní koalici, která se předtím také zrovna nehrnula do spolupráce s Babišovou vládou. Ne ve všem, stačilo by jen v těch bodech, které souvisí s nápisem na průčelí budovy Thunovského paláce v Praze - "SALVUS REI PUBLICAE SVPREMA LEX ESTO" - blaho státu budiž nejvyšším zákonem. (Klídek, nečtu Vergilia v originále, našel jsem to na internetu)
Dosti však žertů.
My demokraté nepálíme knihy a moc dobře víme, kdo jsou ty nesystémové strany.
Ale ideály, které Martin široce rozepsal, a já je (bohužel) musel zkrátit, nejsou tak úplně k zahození. Jenomže svět už dávno idealisty odhodil na smetiště. Vystřídali je aktivisti se všemi svými progresivními vynálezy a výjimečně silným odporem k jiným názorům.
Já osobně mám idealisty rád, i když s nimi v mnoha věcech nemusím souhlasit.
Tak jsem Martinovi odpověděl:
Martine, svět, který jste nastínil, by se mi také líbil. Nemusíme mít stejné názory, můžeme se však pokusit aby svět lepší byl.
A pak se tam jednou, možná, potkáme.
Hodně štěstí.
Hodně štěstí nám všem!
