Dezoláti versus křehké bytosti

Zákopy jsou vyhloubeny, oproti slibům se je nikdo nesnaží zasypávat, naopak všeobecná nenávist se prohlubuje. Nediskutuje se, pouze se nálepkuje. Slovo dezinformace se stalo odpovědí na všechny nepříjemné otázky.

Měla to být původně urážlivá a ponižující nálepka. Dezoláti. Záměr se příliš nevydařil. Rebelanti přijali nálepku s velkou dávkou nadsázky a ironie, a hrdě se k ní hlásí. Je to dobrá metoda. Nálepkovače tím dost otrávili.
 A proč zrovna „dezoláti“? Ještě před několika měsíci jsme mohli najít výklad, že je to člověk, neutěšený, zoufalý. Celkem nedávno byl výkladový slovník aktuálně a angažovaně doplněn: Je to protagonista dezinformační scény, jedinec na okraji společnosti. „Neutěšený a zoufalý“ zůstalo.
Můžeme připojit i třetí výklad: Jsou to nespokojení občané, kteří narušují klidný průběh jediného správného názoru a kladou nepříjemné otázky.
Jistě, netýká se to VŠECH. Exoti se najdou ve všech společenských skupinách. Dokonce i v těch nejvyšších.
Kromě toho, slovo „dezolát“ může vycházet z francouzského slova „désolé“, což vyjadřuje hlubokou lítost nebo rozhořčení.

Slovo do diskuze přidal naTwitteru Pavel Šafr. Podle jeho mínění se hodně velký ubožák pozná podle toho, že bojuje za svobodu slova proti vládní cenzuře.
K tomuto názoru už zbývá otázka: Žijeme ještě v normální době?

Ministr Rakušan si na interpelacích postěžoval, že je vyhrožováno jeho dětem. Upřímně řečeno, a možná se mýlím, nějak tomu nemohu věřit. To zrovna není styl Dezolátů. Mají svoje chyby a nedostatky, ale útoky na děti k nim nepatří.
Krvelačné a zákeřné projevy pasují více k těm, kteří se mylně nazývají liberálové (s původním liberalismem nemají nic společného, jsou jeho opakem). Opět: Nemyslím tím VŠECHNY liberály, ale její dost hlasitou část.
Snaží se existenčně ničit všechny, kdo nevyznávají stanovené pojetí pravdy, nejlépe postavit je před soud, a vůbec nejraději by je naložili do vagónů a odvezli pryč. Tento názor zazněl v průběhu covidového šílenství.
Právě oni si berou za rukojmí děti oponentů. Objevily se minimálně dva případy, kdy se do akce zapojil angažovaný pedagog. Dítě je vytaženo před tabuli a před všemi spolužáky se musí zodpovídat za zločiny otců a matek. Aneb Cesta do padesátých let.

Liberální mládež, mládež pokroková, získává kuráž jen když se jí sejde víc. Buď se někde někam přilepí, nebo vleze na frekventovanou silnici, kde brzdí provoz, včetně sanitek, případně vláčí po ulicích šibenice se jmény oponentů. Proti tomu jemnocit slušných jediných demokratů nic nenamítá. Je to povolená, chvályhodná nenávist.

Tato pokroková mládež je velmi citlivá na jiný názor nebo kritiku. Přináší jim těžké trauma. V těchto chvílích nepomáhá ani sójové latté. Ne nadarmo se jim říká sněhové vločky, případně křehké bytosti.
Považují se za tak dokonalé, že si berou příklad samy ze sebe.

Křehké bytosti neumí argumentovat. Skrývají to za rádoby vznešenou větou „s dezolátem (doplň další nálepky) se bavit nebudu.“ Se složitostí světa příliš hlavu nelámou. Co do puntíku není shodné s jejich světonázorem, je dezinformace. Ignorují důkazy, které jsou v rozporu s jejich přesvědčením. V tomto pozoruhodně kopírují vládní postoj. Milují všechny menšiny, ať už sexuální nebo etnické. Jsou však schopny ukázat vydatnou porci nenávisti vůči jinak smýšlejícím.

Názorově nás vlečou do minulosti.
Zásluhou křehkých bytostí, stejně jako těch, kteří se prohlašují za jediné správné demokraty, se realita tohoto světa stává temnou a děsivou.